Každý student, každý den. Zásada, kterou si Julie Pickrenová napsala do záhlaví svého webu. Kromě toho tam lze najít také heslo „dosáhnout na americký sen texaskými hodnotami“. Matka dvou synů, která se přes aktivity v sousedské komunitě a místní dobrovolničení dostala až do Statní rady pro vzdělávání ve státě Texas.

Rázná texasanka upoutala pozornost svým odporem proti „kritické rasové teorii“. Tento koncept vzniklý v šedesátých letech má být intelektuálním naplněním boje proti rasismu. Kriticky zkoumá americkou zásadu rovných příležitostí a tvrdí, že právní systém je důsledkem rasové nadřazenosti bělochů. Teorie vytváří různé kombinace moci a znevýhodnění, o jehož odstranění usiluje. Jejím praktickým naplněním je například „pozitivní akce“, zvýhodňující vybrané skupiny při přijetí na vysokou školu.

„Kritická rasová teorie má kořeny v socialismu a je proti texaským hodnotám a americkému snu. Všechny děti jsou si rovny a zaslouží si rovný přístup ke vzdělání,“ vzkazuje Julie Pickrenová.

Nyní je v Evropě. V Berlíně ji poslanec Petr Bystroň představil v Bundestagu, nyní je na pozvání Tomio Okamury a SPD v Praze a svou cestu má zakončit v Budapešti.

Pracujete v Texasu jako členka rady pro školství. Nyní jste v Evropě. Viděla jste podle svých zkušeností v Evropě nějaké podobnosti a rozdíly ve vzdělávacím systému?

Myslím, že vy i my řešíme podobné problémy. Jak v Texasu, tak tady u vás, je zásadním problémem liberální progresivní agenda. Přepisování historie, LGBT agenda pro děti, kritická rasová teorie. To jsou podobné problémy.

V Česku v posledních měsících diskutujeme o některých otázkách genderu. Minulý týden jsme měli kauzu o toaletách ve školách, které byly historicky odděleny, ale v nové legislativě mohou být dobrovolně společné. Do budoucna můžeme čekat nějaké požadavky na toalety společně s LGBT aktivisty. Máte také tyto problémy?

Víte, u nás v Texasu neradi mluvíme o genderové agendě. Je to přece agenda studentů, dětí. Teď se tu objevila otázka dětské tranzice nebo přeoperování dětí, to můžeme nazvat dětmi s genderovou otázkou, ale pořád je to otázka dětí, ne genderu.

V Bibli je psáno, že děti jsou požehnané od Boha. A my klademe otázku, zda tyto děti patří svým rodičům, nebo zda patří vládě. To je skutečně „genderová otázka“ ve školství, vyjasnit si, komu děti patří.

Protože pokud patří rodičům, tak právo rozhodovat vzniká rodičům, nikoliv škole nebo státu.

Není to až tolik otázka genderu, ale spíše otázka práva.

U nás v Texasu jsou školy sdruženy pod orgány místní školské správy. A vidíme, že některé z těchto regionálních školních orgánů problematika transgender dětí fascinuje. Ale pak vzniká velký problém, pokud uznáme, že děti té vládě nepatří.