Podle nového člena RRTV Vadima Petrova nás čeká debata o budoucí podobě poplatků za televizní i rozhlasové vysílání. Mělo by podle vás koncesionářským poplatkům odzvonit? A jakou formu by měla platba do budoucna mít?

Koncesionářské poplatky v dnešní podobě jsou reliktem 20. let minulého století. Tehdy šlo o poplatek za povolení provozovat radiový přijímač. Dnes je to vlastně plošná daň, pouze technika výběru je poněkud jiná.

Mimochodem, vzpomínáte si, proč byla z České televize odstraněna reklama? Protože si to tak vylobboval Petr Kellner v době, kdy vlastnil Novu – aby ČT nekonkurovala jako reklamní nosič. Uměl bych si představit návrat reklamy na Českou televizi, protože nevím, proč by na ni měli platit i ti koncesionáři, kteří ji nesledují.

Český youtuber Kovy (Karel Kovář) ve spolupráci s festivalem Jeden svět na školách (založeným Karlem Strachotou z Člověka v tísni) vytvořil projekt Kovyho mediální ring, který má za cíl přinést dětem praktické tipy, jak se zorientovat v komplikovaném světě médií. Prostředkem k šíření mediální osvěty jsou, jak jinak, youtube videa. Je takový projekt přínosný? A bude nestranný? Co o naší mediální scéně může odhalit? A před čím může varovat?

Kde končí osvěta a začíná propaganda? Pana Kováře neznám, ale odkud má právě on patent na objektivitu? A kdo jej vůbec má? Máme věřit někomu jen proto, že o sobě tvrdí, že je nezávislý, objektivní, moudrý a vždy pravdomluvný?

Ale každá propaganda nakonec zničí sama sebe. Moje generace to měla mnohem jednodušší právě z tohoto důvodu. Mohli jsme se spolehnout, že tehdejší komunistická Československá televize lže. Až na nepatrné výjimky bylo vše přesně opačně, než říkali v televizi. Propaganda byla natolik do očí bijící, že jí věřilo stále méně lidí a nakonec, v roce 1989, jí už nevěřil téměř nikdo. Mimochodem: nejsilnější protikomunistickou propagandou v 70. a 80. letech nebyla Svobodná Evropa a už vůbec ne samizdatové časopisy, které měly velmi omezený dopad. Nejsilnějším argumentem pro kapitalismus byly katalogy zboží Quelle a Neckermann.

Dnes je situace složitější. Média jsou mnohem pestřejší a nabídka názorů či různě interpretovaných faktů je tak bohatá, že každý si vybere, čemu chce věřit. Nevidím jednoduchý recept ve smyslu rad „těm nevěřte, ti jsou zlí, těm věřte, ti to s vámi myslí dobře“.