V neděli půjdou Italové k referendu, které může zatřást politickou scénou. Když sledujete události posledních dní, očekáváte, že toto referendum skutečně může do italské politiky přinést zásadní změny?

S napětím očekávám, že si lidé konečně uvědomí důležitost tohoto referenda a půjdou volit v hojném počtu. V tomto případě není nezbytné dosažení nutného počtu zúčastněných (kvórum), reforma vstoupí v platnost, je-li počet hlasů pro vyšší než počet hlasů proti. Jestliže reforma projde, tak už lidé budou mít v budoucnu jen málokdy příležitost do něčeho mluvit, protože nové změny v ústavě snižují přímou účast občanů. Tato reforma ztrojnásobuje z 50.000 až na 150.000 podpisy, nutné k předložení návrhů zákona za občanské iniciativy a potvrzující referenda odkazuje na budoucí ústavní zákon.

Proto pevně doufám, že se podaří zatrhnout uskutečnění této zpackané reformy a bude to mít dopad na zásadní změny ve stávající vládě, která opět dokazuje svoji absolutní neschopnost a nejedná v zájmu lidu.

Referendum samo o sobě není vedeno o nějaké zásadní otázce. Týká se ústavní reformy, konkrétně posílení Poslanecké sněmovny na úkor Senátu. Proč právě tato otázka vyvolává takové obavy, že o referendu někteří spekulují jako o „dalším hřebíku do rakve EU“?

Renzi namlouvá lidem, že zruší Senát, ale je to výslovné lhaní občanům za účelem prosazení navrhované reformy a to za každou cenu. Několikrát sice řekl, že sníží počet senátorů, ale nikdy neřekne, že už Senát nebudou volit občané.

Senát zrušen nebude, ba co hůře – reforma vytváří Senát coby kastu jmenovaných. Senátoři jsou v nové reformě jmenováni prezidentem republiky – 5 senátorů, a regionálními radami, a navíc k platu starosty nebo regionálního radního získají denní dávky a úhradu výdajů na ubytování, stravování a na sekretariát. Tím pádem dává také imunitu 95 starostům a regionálních zastupitelům. V současné době regionální zastupitelé a starostové nemají imunitu. V návaznosti na reformu, 95 z nich by mohlo využít transformaci Senátu na „refugium peccatorum“ pro místní administrátory, kteří mají potíže s justicí.

Pravým hřebíkem do rakve je jiná část reformy, o které se nikde v zahraničí nepíše a sám Renzi to nikde nevytrubuje. Tato reforma totiž zaprodává Itálii Evropě: Zavádí do ústavy klauzule, které Itálii podřizují Evropské unii, jakož i nedovolí Italům se vyjádřit k jednáním, dohodám a tématům o evropských otázkách.

Samotné ústavní změny, které referendum schvaluje, jsou podle premiéra Renziho nezbytné k odblokování politického patu posledních let – jeho oponenti naopak tvrdí, že důsledkem bude nadměrná koncentrace moci. Jaký názor mají v tomto sporu mezi efektivitou a demokracií běžní Italové?

Co vlastně je napsáno na hlasovacím lístku? O co zde opravdu jde a proč je toto referendum tak důležité? 

Uveďme to přesně, aby si každý, i nezasvěcený, mohl udělat obrázek a správně to pochopit:

Schvalujete znění ústavního zákona týkající se „ustanovení o překonání paritního bikameralismu, snížení počtu poslanců, omezení provozních nákladů orgánů, zrušení CNEL (Národní rada hospodářství a práce, pozn. red.) a revizi II. části V. hlavy Ústavy“ (pravidla pro regulaci regionálních samospráv, pozn. red.), která byla schválena Parlamentem a zveřejněna v Úředním věstníku č. 88 ze dne 15. dubna 2016? – Následně je dána možnost zatrhnout ANO nebo NE.

Když to člověk takto čte, tak se to zdá, že jde o změny k lepšímu. Ale – opak je pravdou! Je to podvodně formulovaný volební lístek, který neinformovaného člověka přímo vyzývá volit ANO. Vysvětlím postupně jednotlivé body tak, jak se opravdu v realitě věci mají:

Nová reforma nezjednodušuje a nepřesahuje bikameralismus (dvoukomorovost), a už vůbec neeliminuje zbytečné instituce. Reforma násobí legislativní cesty, vytváří větší zmatek a více kompetenčních sporů mezi státem a regiony, mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

Problém reformy Senátu je uveden již v předešlé otázce. Snad jen malý dodatek. Osobně se domnívám, jelikož Senát zrušen nebude, že je tedy v tomto případě lepší mít 315 občany volených senátorů s pravomocemi, než mít 100 prakticky nezvolených senátorů s periferními pravomocemi – takový Senát je pro mě jedna velká fraška, která navíc stojí peníze!

Dále – tato reforma nesnižuje náklady na politiku. Státní účtárna předpokládá skromné úspory Senátu pouze asi 50 milionů eut ve srovnání s 300 milionů dodatečných nákladů v důsledku zavedení nového volebního zákona s druhým hlasováním (užší výběr – ballottaggio), které si přeje Renzi. Druhé hlasování se děje, když v tom prvním nezíská žádný kandidát požadovanou většinu, je omezeno na ty kandidáty (dva nebo více než dva), kteří získali nejvíce hlasů v prvním hlasování.

CNEL – Národní rada hospodářství a práce – nebude zrušena. Uvedl to předseda CNEL Delio Napoleone a vysvětlil, že CNEL „v každém případě přetrvá, jak při výhře ANO, tak při výhře NE. Maximálně se změní pouze forma.“

Revize II. části V. hlavy Ústavy převálcuje řádné samosprávy. Místo toho, aby se šlo směrem k moderní formě federalismu, odměnili se čestní administrátoři a penalizovali se neschopní marnotratníci – tato revize zredukuje funkce a hospodářské zdroje všem místním úřadům bez jakéhokoliv rozdílu.

Tato poslední reforma koncentruje moc centrální vlády nad administrativou jednotlivých krajů. V itálii jsou kraje jako jsou Lombardia a Veneto, kde samospráva funguje. Na druhou stranu jsou kraje jako je například Campania (oblast okolo Neapole), kde je krajská správa naprosto neschopná. Již teď stát nedokáže řešit tuto situaci některých, převážně jižních oblastí. Pro fungující kraje by to byla katastrofa. Běžný občan to nejvíce pociťuje např. ve zdravotní sféře. Lidé ze špatně spravovaných krajů jezdí stovky kilometrů na specializovaná zdravotní vyšetření a operace.

Vnímají tedy lidé referendum jako „hlasování o Renzim“, který jako lídr strany žádným volebním testem neprošel?

Ano,je to tak vnímáno velkým množstvím lidí. Faktem je, že si Renzi neustále protiřečí. Jako primární příklad uvedu jeho výrok ještě z doby, kdy nebyl premiérem. V té době více než jednou prohlásil, že by neakceptoval roli premiéra bez občanských voleb, ale nakonec jím byl tehdejší premiér Enrico Letta přinucen podat demisi a Renzi se stal samozvaným premiérem. I nadále slibuje občanům hory doly a nikdy nic nedodrží.