Evropský parlament před pár dny hlasoval o evropském Zákoně o svobodě médií, který ale podle některých svobodu slova spíše potlačuje, neboť média řadí do žebříčků podle „důvěryhodnosti“ a toto dělení mají akceptovat i webové vyhledávače a řadit na první místa právě ta „důvěryhodná“. Co na tuto legislativu říkáte vy?

Ano, je to další protidemokratická norma Evropské unie zaměřená proti svobodě slova a doplňující cenzuru, kterou navrhuje místopředsedkyně Evropské komise pro „evropské hodnoty“ Věra Jourová, komisařka opakovaně dosazená Andrejem Babišem. „Svoboda médií“ ve skutečnosti znamená neodpovědnost médií uznaných Evropskou komisí jako „profesionální“, tedy těžících z „ověřených zdrojů“.

Nedávno byla také velkou většinou schválena „zpráva“, žádající, aby novináři (z těch správných médií) nemohli být „obtěžováni“ soudy. Dále zásada utajení zdrojů, a to do té míry, že zdroj nemůže ověřit ani soud. Tím je zajištěno, že „zdrojem“ může být fantazie „novináře“ nebo objednávka zainteresované právnické či fyzické osoby. Ještě dříve byla schválena „zpráva“ navrhující, aby ta správná média byla dotována z veřejných zdrojů. Takže perverzní tiskoviny, které skoro nikdo nečte, by mohly dostávat peníze ze zdrojů Evropské unie. Ta je má od členských států a ty je mají z daní všech občanů bez rozdílu názorů…

Je to doplnění potlačení svobody slova pod záminkou boje proti dezinformacím a nenávistným projevům. Bylo půvabné, s jakou zavilou nenávistí pronášeli svá jednominutová vystoupení poslankyně a poslanci bojující proti nenávisti a dezinformacím, tedy názorům odlišným od těch jejich. Jsou přesvědčeni, že jedině oni vědí, co je správné, a pro jiné názory nesmí být místo.

Také jim vadí přeshraniční působení, Sorosovy nadace jim ovšem voní.

Říkají tomu liberální demokracie, já tomu říkám totalita.

Když bychom měli bilancovat, kam se svoboda slova posunula za posledních pět let, kdy ji měla v EU pod patronátem Věra Jourová, je to podle vás posun k lepšímu?

Pokud je cílem totalita, jakou předvídal Orwell, pak jde o posun tímto směrem, a je to jejich úspěch.

Oni demokracii bez přívlastků odmítají a je opravdu drzost, že se slovem „demokracie“ zaštiťují. Připomíná to hesla vlády z Orwellova románu „1984“: „svoboda je otroctví“, „nevědomost je síla“ a nyní k tomu přidávají další heslo z tohoto románu „válka je mír“. A ti idioti to ve svých minutovkách nenávisti stále více předvádějí. Aby mohli trvale vládnout, potřebují „řízenou demokracii“, žádný prostor pro opozici, příležitost manipulovat volby, šířit strach a korupci prostřednictvím jimi navrhovaných „zpráv“ a jimi schvalovaných „návrhů komise“.

Jestliže by nám zůstala na výběr jedině jejich „pravda“, pak cesta bez korekcí vede nevyhnutelně ke zbloudění, úpadku, k degradaci společnosti a její kultury. To už pozorujeme.

Protesty po celé unii se demokracie zdánlivě netýkají, ale ve skutečnosti vedle materiálních zájmů jde o svobodu a demokracii. „Analytici“ se začínají děsit očekávaných výsledků voleb do Evropského parlamentu. Je to naše stále reálnější naděje. Budeme-li umlčeni teď, úpadku se nevyhneme.

Francouzský prezident Macron se stal v posledních týdnech nejhlasitějším propagátorem zapojení Evropy do války na Ukrajině, který zastínil i středoevropské politiky, kteří tuto agendu od počátku války tlačili nejvíce. Dokonce naznačuje možnosti přímého nasazení vojáků. Měli bychom se obávat, že se iniciativou těchto politiků dostaneme do přímého konfliktu s Ruskem?

Ano, měli bychom se obávat. Ale to nestačí. Opodstatněná obava nás musí vést k účinnému odporu proti válečným štváčům. Příprava útočné války je trestný čin podle § 406 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Jim nestačí boj proti Rusku do posledního Ukrajince a podpora ukrajinského totalitního režimu, oni chtějí vyvolat mnohem větší konflikt se zapojením dalších zemí. Nevadí jim vraždění občanů ČR a naše republika jako bojiště. Psychologické studie napříč mnoha zeměmi ukázaly, že typickou osobnostní charakteristikou profesionálních vojáků je nedostatek představivosti. Samozřejmě ne všech a nejenom jich.

Myslel jsem si, že si nedělám iluze, ale byl jsem upřímně překvapen, když v diskusním pořadu Primy právník a bývalý ministr spravedlnosti Pospíšil prohlašoval, že si můžeme dělat, co chceme a nikomu do toho nic není. Stejný názor zastávala zjevně poslankyně Vrecionová (ODS), Gregorová (Piráti) a Charanzová (původně ANO). S hrůzou jsem zjistil, že oni nechápou, že akce vede k reakci a neuvažujeme-li o reakci, tak to neznamená, že se jí vyhneme.

Ano, Rusko je hrozbou. V Moskvě se připravuje výstava ke 210. výročí dobytí Paříže. Macron, zdá se, zapomněl na úspěch Napoleonova tažení.

Současně ale ve veřejném prostoru přibývají názory, že válka v tomto formátu k ničemu nevede. Jaké jsou v tomto směru nálady v Evropském parlamentu, mění se poměr mezi „jestřáby“ a „chcimíry“?

S těmito názory nesouhlasím. Každá válka vede k něčemu, a to je ničení hodnot a lidských životů. „Nálada“ v Evropském parlamentu je velmi proválečná. Militarizaci a přípravu eskalace války podporuje velká většina Evropského parlamentu. Asi je to příjemně vzrušuje. I před světovou válkou hlasovali i němečtí sociální demokraté pro válečné dluhopisy.

V Evropském parlamentu podporují militarizaci skoro všichni odprava doleva. Proti je většina naší frakce a část frakce levice. Pro jsou socialisté, lidovci, konzervativci, liberálové, Zelení. Jen menšina si přeje diplomatické řešení.

Velká část připouští jako jedinou možnost Zelenského deklaraci, že jediný přijatelný mír znamená, že se Ruská federace stáhne ze všech území včetně Krymu a zaplatí reparace. Můžeme diskutovat o tom, je-li to spravedlivé a popřevratový totalitní ukrajinský režim má právo se chovat k občanům na Ukrajině podle svého uvážení, ale určitě to není realistické.