Starostové uvažují o spolupráci s hnutím ANO na vládní úrovni s několika podmínkami – tedy setrvání v EU a NATO, ANO by nesmělo spolupracovat s SPD a KSČM a členem vlády nesmí být trestně stíhaná osoba – tedy Andrej Babiš. Domníváte se, že ANO někdy na takové podmínky přistoupí? Odchod Andreje Babiše vyžadují i jiné strany s tím, že pak by s ANO mohly spolupracovat, ale Babiš se k tomu stále nemá…

To je právě předmětem těch jednání. Myslím, že prozápadní orientace by neměla být pro hnutí ANO problém. Na spolupráci s SPD a KSČM nepanuje mezi poslanci ANO, jak jsem zaznamenal, shoda. A samozřejmě ohledně trestně stíhané osoby: ukáže se, nakolik jde Andreji Babišovi o osobní post a nakolik skutečně o to, prospět České republice.

Jan Farský řekl: „Nehledáme dobré řešení, vybíráme ze dvou špatných – ve snaze zabránit vládě za účasti SPD a komunistů.“ Je to tak? Vybíráte ze dvou špatných řešení?

O účasti SPD a KSČM na vládě mluvit nebudu, to je jednoznačně špatné řešení. U ANO je problém, že máme dosti odlišné představy o správě země. ANO by rádo ústy Andreje Babiše centralizovalo správu země, my bychom naopak rádi přenesli určité pravomoci o věcech, které se lépe a efektivněji řeší místně, na kraje a obce. Nemyslíme si například, že bychom měli o polovinu snížit počet poslanců nebo třeba zrušit Senát. Každá vláda musí být kontrolovatelná. Takže v tom se jednoznačně lišíme.

Jak vnímáte nyní s odstupem času rozhodnutí ČSSD o lustračním zákonu, díky kterému mohl Babiš po předchozích volbách do vlády na místo ministra poté, co slovenský soud zamítl Babišovu žalobu, že byl jako agent StB veden v jejich dokumentech neoprávněně?

To je věcí svědomí tehdejšího vedení ČSSD.

Často se mluví o spojení Miloš Zeman – Andrej Babiš a ohrožování demokracie. Vnímáte to stejně? Jsou skutečným ohrožením? A proč ano, či nikoliv?

Vidím zatím nenápadné okrajování: různými rádoby kreativními výklady ústavy a podobně. Například jsem přesvědčen, že Sněmovna kontroluje vládu, a ne naopak. Nemyslím si, že vláda v demisi může vládnout jakkoliv dlouho, a rovněž si nemyslím, že vláda bez důvěry Sněmovny je stejně plnohodnotná jako vláda s důvěrou. Nebo se rozhodněme, že je to jedno, a zrušme ústavu. Opravdu toto chceme?

„Stále chci věřit tomu, že o tom, kam se budeme ubírat, nerozhoduje kobliha,“ řekl jste mi v minulém rozhovoru. Stále tomu věříte? Nechávají se občané ovlivnit tak snadno?

Víte, stačí napsat: snížím o polovinu počty politiků – ve Sněmovně o polovinu, Senát celý, a část lidí zatleská. Neuvědomí si, že osekat Parlament prakticky znamená udělat z něj více ovlivnitelný sbor. Poslanci tam ale nejsou proto, aby jak na běžícím páse schvalovali návrhy vlády a nepřemýšleli o nich. Zase: Parlament má kontrolovat vládu, ne naopak. Ale část lidí chce, aby to bylo efektivní a rychlé. To jsou ti lidé, které uspokojí kobliha a k tomu jednoduché heslo. A možná ani netouží po demokracii a svobodách. Ale ano, stále věřím, že nejsme národ koblihářů, že nejsme stádo ovcí.

Co si myslíte o snaze prosadit referendum v rámci debat, že se lidé právě nechají příliš snadno ovlivnit a jsou příliš „hloupí“. Podceňujeme úroveň českých voličů? Nebo je taková obava namístě?

Nepodceňuji úroveň voličů. My všichni jsme voliči, někteří více, někteří méně zodpovědní, pracovití, inteligentní a tak dále. Jsme různí. Ale máme stejná práva. Myslím, že lidé mají mít právo vyjádřit se ke kruciálním věcem v referendu. Už to ostatně i dělali – o vstupu do Evropské unie rozhodli lidé, ne Parlament. Referendum se ale nesmí zneužívat k obcházení Parlamentu – a to návrhem z dílny okamurovců hrozí. Dokonce ho vidím jako cílenou demontáž parlamentní demokracie v České republice. Záměrně říkám cílenou, nemyslím, že by nevěděli, co činí.

Vezměte si například, že debata o zákonu trvá v Parlamentu měsíce, jednají o něm výbory, piluje se – a přesto se do našeho právního řádu dostávají tu a tam nesmysly. Teď by o zákoně s desítkami paragrafů rozhodovali lidé prostým ANO – NE? Nebo o změnách ústavy? V referendu, kdy často rozhodují jen emoce a u některých – ale jen některých – kobliha? Myslím, že referendum se má používat opravdu střídmě a opravdu jen v klíčových okamžicích státu.

Při hodnocení vlády Andreje Babiše v minulém období jste se zmínil, že to „vidíte jako postupné ukrajování svobody: mírné a nenápadné, ale jako se žábou hozenou do vlažné vody. Nevšimne si, že se voda začala vařit, ale na nápravu už je pozdě.“ Dále jste se nechal slyšet: „Jsem rozhodným odpůrcem regulace sociálních sítí, internet by měl zůstat svobodným prostorem, hloupost a buranství by měl porazit zdravý rozum těch ostatních, a pokud ne, pak je společnost opravdu nemocná.“ Ekonomka Hana Lipovská mi v rozhovoru řekla, že mnohem větším nebezpečím, než je cenzura, je autocenzura, jejíž senzor má mnoho veřejně činných osob zapnutý z obav, aby je nebylo možné zdiskreditovat. Takovou autocenzuru označila za novodobé vězení. Souhlasíte s tím?

To bezesporu, nepodceňuji ani jedno, ani druhé. Proti cenzuře můžeme bojovat institucionálně, naproti tomu autocenzura je věcí každého z nás a jeho svědomí.