Premiér Petr Fiala doufá, že prý Evropská komise nedovolí Německu napumpovat do svého průmyslu pět bilionů korun, což by zničilo náš průmysl. Právě to ale nedávno schválil německý parlament. 

Petr Fiala v EU pořád v něco doufá, a ono se to právě díky Německu pořád neděje. To je pro něj asi nejtypičtější! On už svou naivitou někdejšího češtináře připomíná klasického romantického hrdinu, který permanentně trpí rozporem mezi snem a skutečností. Fiala už dlouho doufá i v to, že EU zastropuje ceny plynu pro výrobu elektřiny, jenže Němci to pořád blokují kvůli vlastním národním zájmům. Ostatní členské země EU proto už dávno dělají vlastní opatření na podporu svého průmyslu. Jen Fiala se pořád bojí a čeká na Němce, zatímco náš průmysl dávno ničí vysoké ceny plynu. Nově tedy náš premiér věří i tomu, že Evropská komise Německu zakáže zmíněný pětibilionový fond na podporu průmyslu, který energeticky „přeplatí“ všechny členské země EU, protože ani ty největší jako Francie nebo Itálie na něco podobného prostě nemají. Němci přitom zmíněnou pomoc už schválili v parlamentu, aby ji rychle mohli začít pumpovat do své ekonomiky. Fiala ale zatím dál doufá a jako premiér předsednické země EU si očividně užívá summity, kde Češi pod jeho vedením nic neprosadí.

Náš premiér si prý náramně rozumí s šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, i když těžko říct, jakým jazykem spolu ti dva mluví. Každopádně Fiala rozumí tomu, že mu říká „Petře“. Snad tedy postřehl aspoň to, že je Němka. A že se jako Němka v čele téhle mocné instituce EU taky chová, a proto Německu stále prochází jeho tradiční sobecké dominantní chování. Nakonec, není to nic nového. Když i Německo před lety porušilo rozpočtová pravidla eurozóny, za což předtím peskovalo jiné země, potrestala ho Evropská komise tím, že pravidla ohledně povoleného deficitu pružně změnila tak, aby nově vyhovovala Německu. Fiala by měl konečně přestat snít a bát se Německa i EU a stejně jako ostatní země rychle zavést vlastní národní pomoc českému průmyslu. A zvlášť když jsme nejprůmyslovější zemí EU, která navíc patří mezi i ty nejzávislejší na ruské ropě a plynu, takže nás německé sobecké chování ohrožuje nejvíc. Jenže Fialova vláda má jiné priority: na prvním místě je Ukrajina, na druhém servilita k Německu a až na třetím místě stojí zájmy Čechů, kteří to všechno jen platí. Fialův politický epitaf možná bude jednou znít: Pořád na něco čekal a pořád se ničeho nedočkal. 

Pokud jde o plyn, britský týdeník Economist ve svém posledním vydání napsal, že v případě jeho nedostatku Německo vypne dodávky Česku a Slovensku. Fialova vláda nám přitom pořád tvrdí, že Němci naopak v nouzi vypnou svůj průmysl a plyn, který jim bude chybět, pošlou nám.

Tohle už ani není romantismus, ale přímo zločinná naivita. Ano, Economist namodeloval různé scénáře pokračování energeticko-ekonomické války mezi EU a Ruskem a asi vás moc nepřekvapí, že jejím smutným vítězem je ruský prezident Vladimir Putin. Smutným proto, že i on podle Economistu případně oslaví Pyrrhovo vítězství za hodně vysokou cenu, pořád to ale nebude debakl plný blackoutů, jaký možná čeká nás. Perverzní logika zmíněné války mezi EU a Ruskem je totiž jasná, když se na ni nedíváte skrz modrožluté brýle vládní propagandy: na každý balík protiruských ekonomických sankcí EU, které už měly Putina dávno vyhnat z Ukrajiny, protože na válku prostě nebude mít peníze, odpovídá Rusko další eskalací války. A taky zavíráním kohoutů s plynem, protože si to prostě může dovolit.