Po atentátu na vůdce Hamásu Ismáíla Haníju byla z Íránu slyšet silná vyjádření o tvrdé odvetě vůči Izraeli. Po pár dnech se zdálo, že to u silných slov skončí, teď přibývají hlasy, že je válka na spadnutí. Může ji Írán spustit?

Žádný stát nemůže mlčet, když je spáchán atentát na hosta, který přijel na inauguraci prezidenta. Z tohoto pohledu byla íránská vyjádření adekvátní. Co Írán skutečně podnikne, si netroufnu odhadovat. Myslím, že politologové komentátoři, by v tomto případě měli být hodně opatrní, protože nikdo nemá informace ze struktur, které o tom rozhodují. Do nějaké míry lze hledat analogie s reakcemi následujícími bezprostředně po vraždě Kásima Sulejmáního v Iráku a po vybombardování íránského diplomatického objektu v Damašku. Ty byly z našeho pohledu hodně umírněné, i když íránská média vyzdvihovala některé momenty, které se zase naopak pomíjely v západních médiích, aby odveta vypadala trochu adekvátně.

Íránské sdělovací prostředky třeba referovaly o několika loňských incidentech mezi íránskými silami a americkým námořnictvem v Hormuzském průlivu, které u nás prošly bez povšimnutí, a Íránci je popisovali jako svůj úspěch.

Politologům jste doporučil opatrnost. Je tedy situace natolik nečitelná, že ani zmíněné analogie nic nenapovídají?

Osobně bych v tomto případě na analogie raději nesázel, pohana byla příliš velká. Další důležitý aspekt je, že Íránci umějí být trpěliví a odveta může mít více rovin. To znamená, že na jedné straně dojde k demonstrativní, ale poměrně neškodné akci, ke které se Írán může přihlásit, ale za pět let se odehraje dejme tomu útok na židovské centrum někde v Jižní Americe, k němuž se nikdo hlásit nebude, podobně jako se teď Izrael nehlásí k zabití íránského hosta.

Za sebe přiznávám, že nemám dost informací, abych mohl v tomto případě cokoliv předvídat, ale počkejme si, protože nějaké akce se dočkáme v krátké době.