Souhlasíte s výrokem Andreje Babiše, který padl při diskusi před hlasováním o důvěře vlády, kdy rozhodnutí o dotacích na obnovitelné zdroje označil za skandální a prohlásil, že nás budou stát tisíc miliard?
Jeho stanovisko mohu jedině podpořit, protože podpora obnovitelných zdrojů, která byla schválena, bude stát zhruba bilion korun. Je to na dvacet let minimálně, výše podpory byla stanovena skutečně velmi neekonomicky a má to dopad na hospodářství České republiky. Nakonec to není pouze jeho výrok, sama jsem se k tomu vyjadřovala, když jsem byla ve funkci předsedkyně Energetického regulačního úřadu, že takové podpory jsou nehospodárné.
Stejný výrok zazněl i ve zprávě nejvyššího kontrolního úřadu, který prováděl kontrolu právě nastavení dotací a dělal tu kontrolu na jednotlivých úřadech jak Evropské unie, tak na Ministerstvu průmyslu a obchodu, Ministerstvu zemědělství, a konečná zpráva také obnášela, že má rozsáhlý dopad na ekonomiku a hospodářství České republiky. To není jen stanovisko premiéra Babiše, ale Babiš je nyní zodpovědný za to, aby s tím něco dělal. Plakat na rozlitým mlékem je fajn, ale utřít rozlité mléko a připustit, aby se znovu nerozlilo, to je úkol premiéra.
Sama jste se nechala slyšet, že „energetika je nejen krví hospodářství, ekonomiky, životní úrovně občanů a konkurenceschopnosti firem působících v zemi“. Jak přistoupit k obnovitelným zdrojům tak, aby na tom stát netratil, jako podle vás, Babiše a dalších v tomto případě?
Těch variant není mnoho, ale jsou a musejí se udělat. Aby se udělaly, musí k tomu být dostatečná odvaha, protože bude velký tlak, aby se žádná opatření neprovedla. Co se stalo a jak to napravit? V žádném případě ne retroaktivními kroky, které si zase podnikatelé nezaslouží, když je stát nalákal na tento v uvozovkách nesmysl. Stačí, aby se provedla opatření, která požaduje i Evropská komise, a to je kontrola překompenzace, protože my některé zdroje – nebudu teď jmenovat, fotovoltaika mezi ně patří – jsme tu podporu překompenzovali. Navíc jsme stanovili výkupní ceny vyšší, než v té době vyžadoval zákon. Tady lze udělat opatření k nápravě, a to kontrolu překompenzace, aby zdroje nedostávaly více, než zákon tehdy slíbil. Navrhovala jsem to už kdysi, šlo o diskusi kolem novely energetického zákona, zákona o podporovaných zdrojích. Žádné z těch opatření neprošlo, protože vždy byla nějakým způsobem zákonodárci zastavena a nedostala se do dalších čtení.
Náprava a nastavení pravidel překompenzace – kontrolní mechanismus je navíc požadavek Evropské komise. V době, kdy se předkládala novela zákona o podporovaných zdrojích v roce 2012 a platila od roku 2013, již Evropská komise požadovala provést kontrolní mechanismy. To se neudělalo. Kdyby ano, tak bychom měli méně starostí s notifikací zdrojů, které tehdy notifikaci neměly, což byl rok 2015. Neudělaly se kroky, které jsme měli a mohli udělat, navrhovala jsem je a místo realizace běhám po soudech jako zločinec.
To bylo první a teď to druhé. Vím, že jsme součástí Evropské unie, musíme dodržovat nějaká pravidla, ta pravidla jsou někdy k neprospěchu naší země, ale to už je věc politiků. Já se bavím jen o energetice. Údajně se schválilo navýšení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na třicet dva procent, a kdo to nesplní, bude platit sankce ostatním zemím. Já se nebráním rozvoji obnovitelných zdrojů, i když mám připomínky, ale bez dotací. A řeknu proč: protože podmínky na energetickém trhu mají být spravedlivé pro všechny účastníky trhu, rovné. Není možné, aby jeden energetický zdroj dostával bezostyšně dotace a druhý nic. Když startovaly obnovitelné zdroje, tak šlo o technologii ve vývoji. Velmi klesly investiční náklady za nějakých pět let jejich výroby, čili šlo o vývoj nových energetických zdrojů. Chápu podporu, protože jsme něco vyvíjeli. Nyní se ale jen vylepšuje, má to místo na trhu, ať to tedy vyrábí bez dotací a soutěží mezi sebou.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová