Do Senátu jste chodil jako ministr financí obhajovat jednotlivé zákony. Jakou atmosférou na vás působil, třeba ve srovnání s Poslaneckou sněmovnou, kterou jste v minulém období jako poslanec taky poznal?

Řekl bych, že velký rozdíl to není. Viděl jsem tam podobné věci, ačkoliv Senát by měl být jakousi „radou moudrých“. Ale mám pocit, že lidí, kteří něco v životě dokázali a mohli by Senát tímto směrem posunout, tam moc není.

Pokud bych se do Senátu dostal, chtěl bych tam hledat lidi, kteří by dokázali tuto základní funkci Senátu plnit a dívat se tak trochu do budoucnosti.

Je spousta dlouhodobých otázek, které se musí řešit. A upozorňuje nás na ně třeba i OECD. Jedna podstatná za všechny: Co budeme dělat, až nám dojdou evropské peníze? Z čeho budeme stavět? Nebo jak budeme řešit situaci ve zdravotnictví? Jednou třeba bude akutní otázka nezaměstnanosti, kterou dnes, když ji máme minimální, nikdo neřeší.

Takže pokud se dostanu do Senátu, chtěl bych najít nějaké podobně smýšlející kolegy, se kterými bych se chtěl začít věnovat řešení těchto dlouhodobých problémů.