Poslanecká sněmovna schválila navýšení schodku státního rozpočtu pro letošní rok ze 320 miliard korun na půl bilionu. „Je to novela, která rozhodne, jestli vyjdeme z krize silní, nebo zvolíme cestu krachu, chudoby a nejistoty. Potřebujeme dát do ekonomiky peníze,“ burcovala ještě před hlasováním ministryně financí Alena Schillerová. Opravdu nám vyšší schodek pomůže k tomu, abychom z krize vyšli silní?

Paní ministryně má v jednom pravdu: Je to novela, která rozhodne, jestli vyjdeme z krize silní, nebo zvolíme cestu krachu, chudoby a nejistoty. Jenom je to přesně opačně. Nezadlužit se znamená zůstat silní. Zadlužit se znamená cestu budoucí chudoby.

Reakce většiny vlád světa na koronavirus byla podobná. Přišla neslýchaná omezení. Vlády zavřely ekonomiku a začaly na dluh „ekonomiku“ zachraňovat. Tu ekonomiku, kterou nejprve samy zmrzačily uzavírkami. Výsledkem je ohromný nárůst globálního dluhu, ať už ho počítáme jakoukoli metodikou.

MMF původně počítal s tím, že globální dluh vyskočí v roce 2020 z 83,5 procenta globálního hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2019 na 84 procent. Nicméně koronavirus utrhl vládní výdaje ze řetězu. Globální veřejný dluh na konci loňského roku dosáhl 97,6 procenta hrubého domácího produktu. Vlády v boji s covid-19 utratily 301 bilionů korun. MMF přitom očekává, že koncem roku 2021 bude dluh už na 99,5 procenta HDP. To je extrémně nezdravý trend. Planeta se blíží svému předlužení. Už to není jen problém pár států.

Co to hrozící předlužení může přinést?

Rostoucí dluh v době extrémně uvolněné měnové politiky centrálních bank vede k riziku, že až centrální banky vrátí své úrokové sazby do normálu, vyskočí vládám dluhová služba a mnohé to neustojí. Riziko státních bankrotů roste zejména u rozvojových zemí. Jen v loňském roce jich zbankrotovalo pět. Víme přitom, že u státních bankrotů existuje dominový efekt a je tedy možné, že negativní dopady pocítí i státy se zdravějšími veřejnými financemi.

Česká republika má nyní sice stále ještě dobrý rating, nicméně už i vládní data počítají s tím, že kdyby vyskočily úrokové sazby, hrozí v roce 2023, že budeme místo loňských 40 miliard korun vydávat ročně na dluhovou službu přes 74 miliard. To jsou peníze, které bychom mohli věnovat každý rok na výstavbu dálnic, které jsou u nás katastrofální. Místo toho jimi budeme krmit spekulanty.

Problémem do budoucna je, že vedení EU zneužilo situaci, kdy lidé propadli panice, a pod rouškou pandemie prosadilo plán Next Generation EU, jehož součástí jsou společné dluhy členských zemí EU, a jednou i společné daně. Vedení EU se tak podařilo prosadit to, o čem se dlouho mluvilo a nikdo neměl odvahu a sílu to realizovat. ČR tak na sebe do budoucna přebírá riziko splácení cizích dluhů, které navíc nejsou určené na skutečný boj s koronavirem, jak se tvrdí, ale na prosazení zelených cílů a zabránění dalšímu brexitu.