Jak se díváte na vývoj v České republice? Jsme na tom ve srovnání s rokem 2019 lépe, nebo hůře? Vidíte nějaký pokrok?

Ptáte se přímo a k věci. Odpovím vám stejně. Podle mě uplynul jen další zbytečný rok plný řečí a bez jakéhokoliv pokroku. Jsme na tom hůř než loni, ve skutečnosti jsme nikdy nebyli v horší situaci.

Bojím se dne, kdy skončí covid. Mor zasáhl nejvíce nejslabší, chudé lidi, kteří pracovali v konkrétních jednoduchých zaměstnáních, zejména přistěhovalce, ale nejen je. Stavebnictví, doprava, úklid, prodej suvenýrů nebo rychlého občerstvení, jako je kebab, směnárenství a zejména cestovní ruch. Většina těchto pracovních míst už neexistuje nebo jsou v bezprostředním ohrožení. Bohaté organizace a lidé, kteří této skupině dříve pomáhali, již tak jako dříve pomáhat nemohou. „Váleční“ migranti budou agresivní, přivezli jsme – nebo jsme nechali přijít k nám lidi, kterým jsme pošetile slíbili dobrý život. Ti nyní zjistí, že zůstanou bez práce, bez podpory a jejich situace se bude dále zhoršovat. Nejsou to lidé, kteří jsou zvyklí tiše to akceptovat. Budou naštvaní a agresivní, začnou se organizovat. Čekají nás velké problémy. Jsme na ně připraveni?

Stav policie a informačních služeb je stále horší. Nutně potřebují školení a výcvik, mají zastaralé technologie, nevyhovující a zastaralou metodologii a koncepci. Armáda schopná bránit ČR stále neexistuje. Je schopna řešit pouze účast v misích, a ne se starat o naše hranice a města. Počty boje schopných vojáků jsou hluboce pod potřebným minimem.

Takže zase jsme jen poslouchali sliby, ale progres byl nulový. Bezpečnost stále nebereme vážně, význam ČR na mezinárodní scéně je minimální, nemáme dlouhodobé, transparentní a loajální partnery a nemáme ani vlastní transparentní a stabilní názory na mezinárodní témata.

Přinesl nám rok 2020 z pohledu bezpečnosti vůbec něco nového? Čemu nás naučil? V čem vidíte potenciální mezinárodní hrozby pro ČR?

Rok 2020 určitě nepřinesl větší bezpečnost. Přinesl nám pandemii covidu-19 a s ní varování před křehkostí a nestabilitou naší společnosti. Ukázal nám, jak rychle se může zhroutit a zmizet vše, na co jsme byli zvyklí, jak rychle a radikálně se může změnit náš život. Ukázal nám, že nejsme připraveni na krizové situace. Lidé ztrácejí pocit bezpečí a optimismu, které stále dokola okecávají politici, kteří vůbec nerozumějí tomu, co je bezpečnost a co nám skutečně hrozí.

Rok 2020 také přinesl nové války a neukončil ty staré. Pokračuje masivní migrace z Afriky a Středního východu do EU. Turecko začalo nepokrytě prosazovat územní nároky vůči Řecku, angažuje se v Sýrii a navíc vyhrožuje, že umožní přijít do Evropy milionům běženců z Libye. Migraci do Evropy navíc otevřeně podporují i některé arabské státy, například Katar.

Írán pokračuje v podpoře mezinárodního terorismu i ve snahách vyvinout jadernou zbraň. V tom je nebezpečnější než Severní Korea. Pokud se mu to podaří, nepoužije jadernou zbraň sám, ale dá ji k dispozici teroristickým jednotkám, jako je třeba Hizballáh. Jejich odpálení teroristy zcela zničí i ty poslední prvky mezinárodního bezpečnostního systému a zavládne absolutní strach. Tomu musíme zabránit.

Rostou i hrozby ze strany Číny. Česká republika by měla být vůči ní víc ostražitá.

Mluvíte o Turecku, Íránu a Kataru. To jsou rizikové státy, jimiž se zabýváte už tradičně. Proč tentokrát i Čína?

Ano, i Čína. Že se Číně nedá věřit, se ukázalo, když lhala a nesdílela otevřeně informace o covidu-19. Horší je, že rozšiřuje svůj vliv po celém světě. I v ČR už víme, že jde o nezakrytou invazi. Číňané nakupují důležitou infrastrukturu a ovládají stále víc strategických podniků. Jejich 5G technologie jim může zajistit neomezený přístup k informacím, mohou přes ni ovlivňovat média, ale také rušit komunikaci, nebo ovládat určité zbraňové systémy. Vidím v tom velké riziko. Ačkoliv masivní migraci a ztrátu identity západních zemí vidím pořád jako největší hrozbu, růst moci Číny a její zrychlující se celosvětová expanze jsou hned za ní.

Doslova před pár týdny skončil konflikt v Náhorním Karabachu. Ázerbájdžán zvítězil a Arméni museli odejít. Myslíte si, že porážka Arménie může být poučná i pro ČR?

Úspěšné použití dronů ze strany Ázerbájdžánu prokázalo zničující účinek, který může mít tato technologie i na velkou pozemní sílu. Ázerbájdžánské jednotky s využitím nových izraelských dronů hromadně likvidovaly konvenční vojenskou techniku sovětského původu. Tanky, vrtulníky i obyčejní vojáci se stali obyčejnými terči místo toho, aby účinně bojovali.

Je evidentní, že současné bojiště se mění. Dnes nevítězí ten silnější, ale ten chytřejší. Už dlouho víme, že do příchodu střelných zbraní rozhodovala síla mužů. Dnes vládnou chytré technologie a umělá inteligence.

Spolupráce mezi Ázerbájdžánem a Izraelem je pochopitelná, když víte, že Ázerbájdžán byl jediný muslimský stát, který dlouhá léta spolupracoval s Izraelem i proti vůli Arabské ligy a muslimského světa. Spolupracuje s Izraelem v boji proti Íránu a terorismu a prodával Izraeli ropu, když ostatní odmítali. Osobně si ale myslím, že i když je loajalita vůči dlouholetému partnerovi důležitá, Izrael dnes musí myslet i na arménský lid a používat svého vlivu na Ázerbájdžán, aby jednal o zastavení palby.