„Mluvit o umírání na covid-19 a obhajovat tím nekriticky všechno, co tato vláda dělá, nedává smysl, nevidíme-li celý kontext,“ napsal jste před pár dny na svůj blog. Nechci se ptát na celou šíři onoho kontextu, ale na co se podle vás zapomíná nejvíce?

Zdá se mi, že lidé si neuvědomují, že všechno má svoje náklady. Jestliže se dneska snažíme bojovat s epidemií, něco to bude stát. Zaškrcení naší ekonomiky bude mít svoje nevyhnutelné následky v dalších letech. Zchudlý stát nepůjde donekonečna sanovat pomocí státního dluhu, zvláště když ti, kdo vytvářejí hodnoty, budou následky vládních opatření naprosto zbídačení.

Růst nezaměstnanosti, pokles ekonomické výkonnosti, narušení normálního vývoje dětí kvůli omezování výuky, a k tomu všemu rozvrat veřejných financí, to všechno se v součtu podepíše na zdraví lidí. A to nejen fyzického, ale i duševního. Je například dokázán vztah mezi růstem nezaměstnanosti a pravděpodobností, že spácháte v daném roce sebevraždu.

Chudý stát a zdraví občané, to prostě jde proti sobě. A na to se právě zapomíná. Je například dokázáno, vypočítali to odborníci z Královské univerzity v Londýně, že v důsledku poklesu ekonomiky kolem roku 2008 zemřelo jen v Evropské unii na rakovinu o 160 tisíc lidí více, než kolik by to bylo za normálních okolností. Kdo si ty životy vezme na svědomí?

Prezident Václav Klaus k výročí 28. října řekl, že dnes „čelíme vážným hrozbám, určitě ne jen zdravotního typu“. Co jsou tedy podle vás ty největší hrozby, kterým čelíme?

Prezident Klaus je v těchto postojích naštěstí dlouhodobě konzistentní, varuje před ohrožením svobody, a současná koronavirová hysterie je jen další epizodou. Stát si pod rouškou boje proti epidemii přivlastňuje další díl moci na úkor naší svobody, a můžeme si být jisti, že se této moci nebude chtít jen tak vzdát. Je to ten známý efekt západky. Jakmile dojde k nějakému okleštění svobody, musí se stát skoro zázrak, aby se poměry vrátily alespoň o krůček zpět.

Tento trend, umocněný epidemií, nemůžeme svádět jenom na Babiše a jeho vládu, ale je patrný v celé Evropě, ať už vládne takzvaná pravice nebo levice. Z toho se dá usuzovat, že ať by v této zemi vládl kdokoliv, bude omezovat svobodu, jenom třeba trochu jiným způsobem.

V Británii vládnou konzervativci, tedy chtěli bychom říct pravičáci, ale přesto tam například chtějí kontrolovat, aby si lidé v době nouzového stavu kupovali jen nezbytně nutné zboží a být spolu přes noc smějí jen osoby, které jsou sezdané. V každé zemi se nesvoboda projevuje trochu jiným způsobem. A nakonec každý mocichtivý politik může ukázat na sousední zemi a svoje navrhovaná opatřetí obhájit slovy, podívejte se, v okolních zemích to zavedli také.