V kauze, kterou dlouhodobě sledujeme, jste byli obvinění a nakonec i Krajským soudem v Praze nepravomocně shledáni vinnými. Než přejdeme ke konkrétním dotazům, můžete odpovědět na jednu podstatnou věc? Měli jste před touto kauzou nějaké problémy se zákonem?

 

Jaroslav Fröhlich (JF): V žádném případě nikdo z nás nebyl nikdy odsouzen za podvod či padělání obrazů. 

 

Jak jste se o své údajné vině vlastně dozvěděli? Padlo trestní oznámení, byli jste podávat vysvětlení, vyhnali vás třeba z galerie, odmítli galeristi prodávat vaše obrazy a podobně? 

 

JF: Jak celé trestní stíhání začalo, jsem se do dnešního dne nedozvěděl, jelikož vše začalo na anonym, který se však ve spisu nepodařilo dohledat, takže jsem ten anonym nikdy ani neviděl. Ten byl podán osobou, jež byla později označena za policejního informátora, jehož totožnost je utajována. Tato osoba předložila Policii Moravskoslezského kraje fotografie obrazů Hadí muž a Zahradní pavilon s tím, že se má jednat o falzifikáty vyhotovené jedním padělatelem. Obraz Zahradní pavilon byl z majetku mého přítele spoluobžalovaného Trokana, avšak obraz Hadí muž nikomu z nás nikdy nepatřil a byl majetkem Ing. Kudrny, který v této trestní věci vystupuje paradoxně v pozici poškozeného. Fotografie těchto obrazů byly policií odevzdány znalci Pavliňákovi, který obě díla na základě fotografie, tedy bez sebemenšího opravdového znaleckého zkoumání, označil za falza s tím, že uvedl, že na tato dvě díla v minulosti již dělal znalecký posudek pro jednoho z poškozených. A tady vzniká kámen úrazu, jelikož když jsme dali k technickému znaleckému srovnání fotografie, které měl policii přinést údajný anonymní policejní informátor, s fotografiemi ve znaleckém posudku znalce Pavliňáka, který měl vyhotovit ještě předtím, než celá věc vůbec začala, tak technickým srovnáním vyšlo, že se jedná o totožné fotografie. Tedy v krátkosti řečeno, technickým srovnáním bylo potvrzeno, že osoba, která policii odevzdala fotografie těchto obrazů, tedy údajný anonymní informátor, byl sám znalec Pavliňák, který pak v takto ohlášené trestní věci následně vystupoval v pozici znalce. Později jsme se dozvěděli, že znalec Pavliňák je zároveň majitelem komerční galerie a sám prodává obrazy minimálně dvěma z údajných poškozených v naší věci. Takže to postupně tak nějak všechno začalo zapadat do sebe. Zajímavé také je, že policie, když zjistila, že obraz Hadí muž nepatřil nikomu z nás, ačkoliv byl Pavliňákem rovněž označen za falzum, tento obraz ani jeho majitele Ing. Kudrnu žádným způsobem neřešila. Nemůžu se tedy oprostit od pocitu, že se ve skutečnosti vůbec neřeší falzifikáty, ale jedná se o účelovou selekci obviněných a útok na mou osobu. 

 

Nějaký čas jste strávili ve vazbě, jak jste se tam dostali, jak probíhalo zatýkání?

 

JF: Z Prahy do Ostravy mě deportovali svázaného řetězem s lyžařskými brýlemi, což by spíše odpovídalo převozu masového vraha než osoby podezřelé z podvodu s uměním. Když jsem v průběhu převozu potřeboval na toaletu, arogantním a ponižujícím způsobem mi bylo řečeno, ať se počůrám, a po příjezdu mi policista vyhrožoval, že mě ugriluje jako Jánošíka. Neadekvátní jednání při zadržení a převozu jsme ohlásili na GIBS, ale marně, jelikož účastníci policejní eskorty se svými výpověďmi vzájemně kryli. Na vazbě jsem strávil 372 dní, mé žádosti o propuštění byly opakovaně zamítány a vazbu mi prodloužil státní zástupce Michal Togner, když celou trestní věc nezákonně rozdělil na dvě části, aby mohl jednu část zrychleně podat k soudu, když se mi končila roční vazební lhůta. První férovou osobou, kterou jsem v justici pak poznal, byl soudce JUDr. Novák, předseda Krajského soudu v Ostravě, který se zachoval naprosto profesionálně a bez ohledu na jakékoliv tlaky uznal, že nejsou důvody pro další vazbu, a propustil mě na kauci.

 

 

 

Eva Fröhlichová (EF): Zatýkání proběhlo velice drastickým způsobem. Když jste se ničeho nedopustili a ráno k vám vtrhne ozbrojené komando, člověk neví, co se děje. Nejstrašnější bylo, že jsme doma měli dvě maličké děti, na které mířili samopalem, a vy nemáte, jak je v tom momentu ochránit. Policajti začali prohledávat náš dům s tím, že hledali nějaké padělatelské náčiní nebo stopy po padělání, když však nic nenašli, začal chaos, volali na nějakou centrálu, co mají dělat. Následně asi dostali pokyn a začali nám ze zdí sundavat obrazy, které jsme doma měli. Pak nás zadrželi a deportovali do Ostravy a já jsem byla odloučena od svých dětí, což bylo na všem to nejtěžší. Policie mi vyhrožovala, že se mám přiznat, jinak nám děti dají do Klokánku. Jenže jak se mám přiznat, když nemám k čemu. Já jsem v té době vůbec ani nepochopila, proč nás vlastně zadrželi.