Horké chvilky si zažili v sobotu návštěvníci londýnských restaurací, kde řádili tři teroristé, kteří bodali lidi noži. Někteří hosté po nich házeli židle či skleničky, jiní se schovávali na záchodě. Samozřejmě, že zavládla panika. Co vlastně má člověk v takové situaci dělat? Připomínám, že běžný člověk, který neprošel nějakým vojenským či sportovním výcvikem...

V Británii lidem nezbude než házet židle či skleničky. Není to jen o těch palných zbraních, které se nesmějí nosit ve velké části západní Evropy. Nemůžou totiž mít dokonce ani sebeobranný prostředek. Že by žena měla v kabelce nebo muž v kapse pepřový sprej a měli by větší šanci útočníka paralyzovat. Pokud dostanete dávku pepřovým sprejem, do pěti vteřin nevidíte, na koho útočíte, bolest je nesnesitelná, končíte v kleče na břichu. Činnost takového člověka je paralyzovaná a jeho nebezpečnost klesne na minimum. Spousta lidí zde nosí jako obranný prostředek i teleskopické obušky. Není jednoduché bojovat proti noži. Pokud však budete mít takovýto obranný prostředek, tak i s minimálním výcvikem – jestliže jde o boj o holý život – máte šanci, že přežijete a třeba i jen s malým zraněním. Nebo skutečně jeho útok zastavíte.

Zeptám se ještě jednou, protože nevěřím vlastním uším. V Británii opravdu nemohu mít ani pepřák?

Ne. Musíme si říci, kam země jako Británie dospěla. Nejenže na nějakou palnou legálně drženou zbraň mohou občané zapomenout, i sportovci a lovci tam mají obrovský problém provozovat své hobby. Ale šli ještě dál a jinde v západní Evropě to není mnohde jinak. Nesmí se nosit nože v kapse. Nechci někoho nabádat na souboj nože proti noži, ale jakýkoliv obranný prostředek může být dobrý. Ale nesmíte nosit ani pepřový sprej. Nejenom v Británii, ale také v Nizozemsku, Belgii, Francii. Ani teleskopický obušek. V Británii je ještě jeden paradox. Nesmíte u sebe mít ani nebezpečný předmět. Co je tím předmětem, posoudí policista, který vás zkontroluje. Může to být šroubovák, kladivo, baseballová pálka nebo cokoli naostřeného. Výklad je na něm. Je to presumpce viny. Musíte dokázat, proč to máte u sebe a že jste tím nechtěl nikomu ublížit. Jsou za to vysoké pokuty, kolem 500 liber, dokonce hrozí i vězení. Je to kriminalizace občana. Představte si, že si řemeslník zapomene v batohu nebo v kapse pracovních kalhot šroubovák a může být takto šikanován. V Británii jsou boxy s nápisy – vhoď sem svůj nůž a bojuj proti násilí. Další jsou letáky. V nich je napsáno – Znáte někoho, kdo nosí nůž? Nahlašte ho – a je tam telefonní číslo, kam ho máte nahlásit. To se musíte smát a nevěřícně kroutit hlavou. Dokonce vyzývají k tomu, že kdo nosí nůž, skončí špatně. Je tam vyobrazen mladík, který kouká na kriminál. Některé aktivistické organizace demonstrují s transparenty – Zastavte násilí, zakažte další nože.

U nás je tomu, předpokládám, zcela jinak?

V zákoně o zbraních nejsou chladné zbraně – bodnořezné a sečné – vůbec zmíněny. Ani úderové prostředky. Působí to nějaké problémy? Znamená to jediné – občané tam jsou šikanováni státem a hnáni pod stále větší nesmyslnou kontrolu. Poměry v Británii jsou pro nás tak nepochopitelné, jako by byli na jiné planetě. U nás by sebepřekvapenější majitel zbraně si ji mohl vyndat, namířit a rozmyslet si, jestli člověk, který pobodal několik lidí kolem, je terorista, a udělá rozhodnutí k opodstatněnému a zákonem odůvodnitelnému použití zbraně. K tomu není potřeba nějaký speciální výcvik. Takže jak někteří lidé u nás reagovali na sociálních sítích. Vzkazovali tam teroristům: U nás to nezkoušejte. Tady není Británie, ale Česká republika. Zde mohou chodit lidé legálně ozbrojeni. Nebudou čekat na popravu jako bezbranné ovce. V tom je ten velký rozdíl oproti Británii.

Jak hodnotíte náš zákon o zbraních?

Je skutečně dokonalý. Není jednoduché udělat odbornou způsobilost, splnit všechny náležitosti, zdravotní způsobilost a tak dále, aby člověk získal zbrojní průkaz. Přitom ale velmi zachovává svobodu člověka. Pokud splníte zákonná kritéria, neposuzuje vás další úředník. Nemusíte mu vysvětlovat, na co ho máte a jestli vám zbrojní průkaz vůbec odškrtne. Za pár let mu nemusíte vysvětlovat důvody, proč ho chcete. Ne. V Čechách, pokud náročná kritéria splníte, zbrojní průkaz máte. Také je zajímavá věc, že vlastnění zbraně a zbrojního průkazu znamená – pokud si tuto skupinu zaškrtnete a uděláte na ní kritéria – automaticky i možnost nošení zbraně. Což je spolu se Slovenskem absolutní unikum v Evropě. Takže potkáváte možná denně i desítky lidí se zbraní – podle zákona se musí nosit skrytě – a nic se neděje. To je dobře. Tento systém funguje. Máte kolem sebe ozbrojené lidi, kteří jsou možná schopní se postarat o vaše bezpečí. Říci, že lidé jsou laxní a nepomohou, když jim jde o zdraví nebo o život, je také o tom, jestli má ten člověk čím pomoci. Máme tu lidi, kteří se prali o volant kamionu. Lidi, kteří zoufale házeli sklo a židle, protože nic jiného neměli. V Čechách a na Slovensku jsme na tom jinak. Je třeba zachovat unikátní stav, který máme. Je to pro nás obrovská výhoda.

Proč, když máme tak výborný zákon, se od nás ostatní Evropa neinspiruje a nezavede ho také?

Ptal jsem se minule na setkání Francouzů a Britů. Kývali hlavou a říkali – jste opravdu poslední ostrůvek demokracie a svobody. Opravdové svobody. U nás stát poskytuje občanovi důvěru, které se na Západě lidem nedostává. Zvláště po teroristických útocích. Jsou totiž využity vždy v rámci nových bezpečnostních opatření či protiteroristických zákonů k osekání práv a svobod běžného člověka. Teroristům ublíží jen minimálně. Lehce se ovládají lidé ustrašení, neozbrojení. Ukazuje se, že vlády některých států nechtějí mít občana sebevědomého, ozbrojeného, který je schopen se o svoji bezpečnost postarat. Který říká – ať to zkusí na mě vytáhnout nůž, já nebudu házet sklenice. Francouz a Brit se mě na mou otázku zeptali – víte, jaké máme u nás procento muslimského obyvatelstva? Řekl jsem – no vysoké. Oni odvětili – víte, kolik z nich by splnilo ta vaše, byť přísná kritéria? I u nás jsou netrestaní a zdravotně způsobilí deseti až statisíce muslimů... Náš systém, kdyby ho nastolili ve Francii či Británii, by znamenal spoustu rizikových lidí, byť do této doby bezúhonných. U nás díky skladbě obyvatelstva a poměrům, které si, doufejme, ještě dlouho udržíme, nejsou stovky tisíc ozbrojených občanů problémem. Ale ve Francii a Británii by to problém byl. Můžete mít zdravotně způsobilého bezúhonného občana, který je ale radikální muslim. Takových Čechů je málo.

Co byste jim ale poradil?

Je mi jasné, co bych poradil Čechům. Koukat kolem sebe, dělat si v duchu krizové scénáře. Když bude někde sám nebo se svými blízkými, ať nosí svoji zbraň. Ať využívají svého práva, které mají. Ať jejich poslední myšlenkou jednou není, že tomu mohli zabránit, zachránit život svůj i své rodiny, ale nechali zbraň doma. Sebelepší policie není schopna dojet na místo činu dříve než za osm minut. Nejde ho už zkrátit. Ale za tu dobu je terorista schopen pobodat spoustu lidí. A že potom jsou útočníci zastřeleni. To je chabá útěcha. Takto chtějí uklidňovat rodiny zabitých, těžce zraněných či zinvalidněných lidí?

Co říkáte na reakce politiků?

Jakkoliv se politici honosí, jak jsou bezpečnostní opatření nastartována, že bylo jenom sedm lidí zabito a že vše klapalo. Vždyť to jsou fráze. Za svými ochrankami v bunkrech schovaní hlásají, že se nenechají zastrašit. Co je realitou? Ruší se fotbalové zápasy, koncerty. Lidé se bojí chodit do restaurací. To jsou ty řeči, že se nenecháme zastrašit terorismem? Zastrašit se možná nenechá britská premiérka. Dobře chráněná lidmi okolo. Běžní lidé, bohužel, jsou pouze posláni na porážku jako ovce. Když bude v restauraci zákona dbalý občan, tak nemůže mít v kapse ani šroubovák. Když tam vpadne banda, která chce zabíjet, nikdo jim v tom nezabrání. Dnes k tomu nepotřebují bomby ani palné zbraně. Protože to může vyvolat pozornost. Ale ukrást někde dodávku? Řidičský průkaz má skoro každý a na teroristický útok ho ani nepotřebuje. A vzít si do kapsy dva kuchyňáky a povraždit jimi v zemi, kde se legálně nesmí nosit ani nůž, co nejvíc lidí, je nesmírně jednoduché a triviální. Evropa je vůči tomuto bezbranná. Proto buďme šťastní za poměry, které jsou u nás. Že jsme vyhodnocení jako šestá nejbezpečnější země světa. Udržme si to. Je to i díky tomu, že zatím máme velmi tvrdou přistěhovaleckou politiku, kterou ovšem nám Evropská unie chce změnit. A Evropská komise, která se zbrojní směrnicí snaží odzbrojit i slušné občany u nás. Člověka napadá příměr o sousedově koze. Jestli si oni neříkají, proč bychom na tom měli být lépe. Tohle je nějaká solidarita, kterou nám hlásají z Bruselu? Být na tom tak špatně jako oni? Važme si toho, co máme, a braňme si to ze všech sil.