Vláda představila plán na rozvolňování nařízených opatření kvůli pandemii nového koronaviru. Po dvou týdnech odstupňovala, jaké obchody se budou postupně otevírat. Jak tento plán hodnotíte?

Přiznám se, že jsem v hodnocení velmi střízlivá, protože jsem naprostý laik. Podle mne je naprostý laik i vláda, protože takovou situaci nikdo neočekával, navíc i napříč obory lékařskými na to má každý jiný názor. Já se z pozice právničky tedy musím cítit v těchto oblastech už jako absolutní amatér. Jsem, řekla bych, velmi velkorysá v tom smyslu, že vládě vůbec nezávidím a závidět jí teď nemůže nikdo. Uvažuji proto selským rozumem – něčemu se divím, něco chápu, a snažím se být velkorysá s tím, že jde o naše zdraví.

Z posledních opatření jsem nepochopila například fitcentra – ani tím selským rozumem. A nepochopila jsem také, proč jsou někteří živnostníci nadále uzavření, ale v této době asi neexistuje žádné obecně přijímané rozhodnutí, ke každému najdeme výhrady. Jsem v tomto smyslu tedy opravdu velkorysá, protože nevíme, co je dobře, co je špatně, já sama tápu, když vidím odborníky, jak se různě dohadují, každý na to má jiný názor. Je to těžká doba a musíme doufat, že ji přežijeme co nejlépe. Obecně jsem spíše pro více opatření než méně, když vidím čísla venku a u nás.

Proč se divíte fitcentrům a u kterých živností konkrétně se tomu divíte?

Divím se tomu, protože podle mne je ve fitkách rizikové prostředí. Člověk cvičí, v uvozovkách funí, roušky jsou tam chiméra, a podle mě bez fitcenter takzvaně neumřeme. Nezemřeme ani bez jiných věcí samozřejmě, ale trochu mě překvapilo, že neuvolnili kadeřnice a další drobné provozovny, protože jde o ženy, i muže, kteří na měsíčních příjmech ze svých malých provozoven závisejí. I kdyby měli zavést přísná opatření, například že zákazníci musejí chodit po jednom, pak musí následovat desinfekce… pak bych to chápala, a oni by byli rádi, že pojedou alespoň na třicet padesát procent tržeb, nebo prostě budou dělat celý den. Dále mi přijde divné, že se pouští obrovské plochy hobby marketů a malé provozovny jsou zavřené.

Já jako advokátka jsem také osoba samostatně výdělečně činná, tedy OSVČ, mám štěstí, že mohu pracovat elektronicky, ale také nám zrušili soudy, nepřednáším… takže se do toho umím vžít… některá opatření jsou proto podle mne v této podobě vůči těm malým zbytečná a dostanou lidi do existenčních problémů. A bohužel, když už tomu tak je, vláda zatím dělá velmi málo, aby těmto živnostníkům pomáhala. Jako by tu byly jen ty velké kolosy, zatímco ti malí se nechají napospas. A to není dobře. Ať je dále přísná v opatřeních, ale pak v tom ty lidi nemůže nechat.

Už se ukazují jakási srovnání s ostatními státy nejen v Evropě, jak různé vlády podnikatelům a živnostníkům pomáhají. Není výjimkou v Německu, Rakousku, Anglii či Švýcarsku, že je jednoduché vyřídit žádost o příspěvek státu v pandemii jedním formulářem, a celkem rychle tím získat peníze na účet. Není ani výjimkou, že finance žadatelé obdrží do několika hodin, maximálně do pár dní. Oproti tomu český systém pomoci vyžaduje formulářů několik, navíc části živnostníků pak přijde upozornění – a to i po dvou týdnech –, že nesplnili podmínky a mají chyby či neúplnosti v žádostech. Ti se tak ani nedozvědí, co udělali špatně a jsou prostě odmítnuti. Jak si vedeme v tomto srovnání podle vás?

Přesně tak. Jak jsem řekla v úvodu, že jsem velmi velkorysá v tom smyslu, že raději více než méně, protože nevím, jaká opatření jsou nejlepší, kdy je uvolňovat a tak dále, protože vláda skutečně nemůže vědět, jak bude pandemie pokračovat. Ale jsem už méně velkorysá u živnostníků a podnikatelů, protože to vidím u svých přátel, dětí, kolegů a v bezprostředním okolí včetně samospráv, neboť komunikuji ze starosty dennodenně, proto vím, jak to zasahuje ty nejvíce pracovité lidi.

Tady jsem naopak kritická velmi, protože vláda nemá ucelený režim, neumí se vžít do pozice malého živnostníka, neumí se vžít do pozice malého zaměstnavatele. Já sama mám čtyři zaměstnance, a kdybych neměla příjem, chybí mi na výplaty a odvody, a každý měsíc nastupují vysoké ztráty. Rezervy jsou pak hned pryč. Vláda řeší globální pohled a jsou v ní lidé, kteří nemají s malým podnikáním naprosto žádné zkušenosti – včetně premiéra, který rovněž nemá představu, co je to živnost, protože vždy měl jen to velké, takže o kadeřnici, cukrářce, malé cukrárně, malé hospůdce neví naprosto nic. A s ním žádný ministr.

Lidé, kteří pracují takzvaně pouze na sebe, a musí mít z toho proto měsíční příjem v podstatě namísto platu a vydělat i na náklady, zejména nájem, mají velký problém – je to situace, jako by vám prostě nevyplatili ze dne na den plat. Na tyto malé se vláda zatím totálně vykašlala, a je to nefér. Řemesla potřebujeme jako sůl, najít dnes dobrého řemeslníka začíná být zázrak a vláda pro ně dnes prostě nic pořádného nedělá. I kdyby provedla něco malého zálohově, i kdyby nějaké platby prominula – třeba DPH.

Kroky jsou neucelené, chaotické, a dokonce se mi zdá, což se mi jako právničce vůbec nelíbí, že řadu kroků, jako jsou opatření ve školství, dělá účelově. Například možnost dětí být ve školách může znamenat výklad, že rodič nemá právo na úhradu ošetřování člena rodiny… zdá se mi, že se vláda vůči lidem snaží spekulovat s paragrafy, aby nemusela plnit některé své povinnosti, a to je v této době velmi nemravné až neomluvitelné. Měla by hledat cesty, jak pomoci, ne jak z povinnosti pomoci vyklouznout. I tak by určitě nezachytila všechno, ale ta snaha mi chybí, a dokonce se mi zdá, že je snaha s lidmi hrát hry, aby se něco nemuselo. Pokud se vláda snaží nehrát v této době fér s vlastními občany, zvedá mne to ze židle. Vždyť tito občané na sebe dnes vzali řadu povinností státu. Jen roušek se našilo desetitisíce, a stát neumí ani v této době projevit empatii a těm lidem ulevit. Jako by je neviděl.