Události ve světě poslední doby, ať už na Ukrajině, válka v Sýrii či migrační krize jsou podle mnohých největší výzvou pro Českou republiku od roku 1989. Vypovídá reakce na ně v českém prostředí něco o demokracii, o nás samých a o tom, kam jsme se od listopadu 89 dostali?

Vypovídá především o tom, že odvěké české sny a iluze o nezávislosti a suverenitě národní existence jsou pouze projevem falešného vědomí – ve skutečnosti nejsme subjektem rozhodování, které činí vláda, nýbrž jen objektem, který vláda pasivně přijímá, tedy musí přijímat. Rozhodnutí, která probíhají mimo kompetenci voleného parlamentu a vlády. Pro národní vědomí je nejhorší, že politická reprezentace předstírá, že jede něco někam vyjednávat a přiveze jen kapitulantské fráze. Po přijetí Lisabonské smlouvy je naše politická reprezentace v pozici ministra Františka Chvalkovského, kterého při projednávání Mnichovské dohody nechali sedět a čekat na verdikt v temné místnosti. Dnešní Sobotkové ukazují doma svaly, ale rozdíl mezi nimi a Chvalkovským je jen v tom, že před přijetím příkazů dostanou dobře najíst.

Ptáte-li se na demokracii, to je pouze pohádka pro dospívající, pro Českou republiku skončila v den, kdy urputně se bránící prezident Václav Klaus byl donucen podepsat Lisabonskou smlouvu. Doufám, že ti příčetnější, kteří tehdy Klause uráželi, žádali, aby byl stíhán pro vlastizradu, si alespoň v noci pod peřinou dnes přiznávají, že v tomhle měl Klaus rozhodně pravdu. Náš Parlament pouze konzumuje zákony, které si vymýšlí nikým nevolená byrokracie v Bruselu, která má podobu sněti. Na to přišel i britský premiér Cameron, když redukci bruselské byrokracie zařadil jako jeden ze čtyř bodů, kterými podmiňuje setrvání Británie v Evropské unii.

Evropa je na pokraji zhroucení identity, zhroucení sociálních systémů, ale bruselští úředníci nemají na starost nic jiného než vyrábět směrnici, jak označovat dovážené výrobky z Izraele. Že země EU vydávají ročně desítky milionů eur podpory reprezentací Arabů v pásmu Gazy a na západním břehu Jordánu, reprezentacím organizace, která je označena za teroristickou, je příkladem schizofrenie, panující v bruselských kancelářích.

Mé doporučení: udělejme plebiscit o vystoupení z Evropské unie. Kus demokracie a občanské účasti na formování věcí veřejných by se nám určitě vrátily. Udělají to ale ti, kdo se pasou na pastvinách evropských fondů, či důležitě posedávají/ neposedávají v bruselských kancelářích a Evropském parlamentu?

Momentálně nejpalčivěji vnímá Evropa migrační krizi a přibývají alarmující hlasy, jak to s naším kontinentem může dopadnout. Václav Cílek varuje až před miliardou běženců, prezident Zeman považuje migrační vlnu za organizovanou. Je to velké nebezpečí i pro Českou republiku a třeba i demokracii?

Je to velké nebezpečí pro existenci evropské kultury a evropské civilizace. Ale možná jsme už za bodem zlomu, z něhož není návrat možný. Migrační vlna je samozřejmě organizovaná – jedni na ni vydělávají stamiliony, iniciátorům plní jejich vize o novém světovém řádu. Podle Bloomberg Business řekl Viktor Orbán: „Sorosovo jméno je možná nejsilnějším příkladem těch, kdo podporují vše, co oslabuje národní státy, podporují vše, co mění tradiční evropský životní styl (…) Sorosem placené aktivistické organizace, které podporují přistěhovalce, se bezděčně stávají součástí mezinárodní sítě pašování lidí.“ A jak na to reagoval Soros rovněž podle Bloomberg Business? „Orbánův plán považuje za cíl ochranu národních hranic a uprchlíky za překážku. Náš plán považuje za cíl ochranu uprchlíků a národní hranice za překážku.“ Nejsem věštec, ale s velkou mírou pravděpodobnosti bych předpověděl posun evropských voličů k autoritářským stranám, volání po zřízení domobrany, včetně dramatických střetů.