Politici EU oslavovali 60. výročí Římských smluv, jedněch ze zakládajících dokumentů EU. Je vlastně co oslavovat? Co byste jim řekla, kdyby Vás na ty oslavy pozvali? Proč většina občanů ČR nemá příliš kladný poměr k EU, i když, jak mnozí říkají, nám EU pomohla  k prosperitě?

V současné době si většina lidí pod pojmem EU představuje spíše různé bizarní příkazy, zákazy, restrikce, kvóty. Nejvyšší politbyro EU, vzdálené a destinované kdesi nahoře, zcela odtržené od reality, lidem značně připomíná svým působením dřívější časy. Zřejmě i proto se tolik vžil název Eurosajuz. Také mezinárodní politika, kterou realizuje ústředí EU, se lidem nelíbí. Vypadá to, že mezinárodní právo a Listina základních lidských práv a svobod poněkud přestávají platit a na jejich místo bylo dosazeno jakési „humanitární právo“, pod kterým si lze představit takřka cokoliv. EU tak postupně ztrácí podporu nemalé části evropské společnosti, a tím pádem ztrácí i potřebnou legitimitu k realizaci svých projektů. Silnější členové EU, především Německo, dominantně uplatňují v rámci EU svoji politiku a svoje zájmy, které povýšili na eurozájmy. Německé pojetí imigrantské politiky se stalo diktátem pro všechny ostatní země EU. Lidé tak mají pocit, že naše země velmi rychle přichází o svoji suverenitu a že jsme povinni podřídit se diktátu silnějšího. Nejsem ekonom a problematiku pojímám spíš všeobecně. Nicméně naše země má dlouhodobě status neokolonie. Každoročně se odsud vyveze kolem 480 miliard Kč dividend, které nejsou dále u nás investovány, ale zůstávají v cizině v mateřských firmách. Další nelichotivá prvenství máme v bídné úrovni minimální mzdy i mzdách jako takových. Kapitalizace zisků a socializace ztrát na úkor zaměstnanců je evidentní. Navíc lidé vidí, že naše politické vedení nemá zájem tyto palčivé socioekonomické problémy řešit. Místo toho se soustřeďuje na realizaci sociálního konstruktu, který se orientuje zejména na prosazování zájmů importovaných a domácích menšin, LGBTQ a celkově na plnění všech zadání seslaných z ústředí EU. Většinová společnost pak nabývá dojmu, že je odstrčena kdesi na druhé koleji.

Premiér Sobotka napsal: „Po zkušenosti s dvěma válkami, Mnichovem, nacistickou totalitou, životem za železnou oponou, s divokými 90. léty, je dobře, že jsme součástí EU.“ Byla 90. léta skutečně tak hrozná, abychom je srovnávali s nacistickou okupací? Pravicoví politici je považují za nejsvobodnější roky. Odbory a levice naopak za léta, kdy jsme ztratili svůj průmysl a vše předali cizincům. Jak ta 90. léta vidíte vy?