Zaujal vás (a přiznám se, že i mě) rozsah témat, kterými se zabývají studenti českých vysokých škol soudě podle některých názvů závěrečných prací. Jako například: Sexuální reakce žen na nahé mužské postavy v různých stadiích vzrušení. Současný život superžen po zániku primární rodiny. Žárlivost u heterosexuálních a homosexuálních žen. Strategie seznamování homosexuálních mužů. Orgasticita žen pod vlivem sexuální a partnerské zkušenosti. Proč nejsou plyšové kozy? ...Někdy to zní až jako parodie. Co k tomu říci?

Je to degradace úrovně vzdělání táhnoucí se napříč celou euroatlantickou civilizací. Stává se normou, že většina mladé populace musí mít – když už ne přímo vysokou školu – tak alespoň maturitu. Začalo to už v minulosti, kdy se začaly vypisovat učební obory typu „řezník, kadeřnice a zedník s maturitou“. Pominu skutečnost, že každý rodič vidí ve svém dítěti génia, který zaujme čestné místo ve světových encyklopediích. Málokterý rodič realisticky zhodnotí, že jeho potomek asi nebude jaderný inženýr, ale mohl by být vynikajícím instalatérem, švadlenou nebo autolakýrníkem (a paradoxně v některých případech by měl možná i vyšší příjmy).

Problém je ve financování školství a ve srovnávání „úrovně vzdělanosti“ například i mezi jednotlivými státy, kdy se jednotlivé státy (oblasti, regiony...) předhánějí v tom, kdo je vzdělanější. A je přitom úplně jedno, že se jedná o obory, které nemají žádnou přidanou hodnotu, nikam neposouvají úroveň poznání a příslušné diplomové práce jsou maximálně tak na úrovni lepšího blogu nebo článku do středoškolských novin.

Použiji trochu podpásové srovnání dvou diplomek:
Na jedné straně třeba:
– Coherence effects in hadron-nucleus and heavy ion collisions at high energies (česky něco jako Koherenční účinky při srážkách hadronových jader a těžkých iontů při vysokých energiích), kdy je celá práce navíc v anglickém jazyce, a tím pádem vyžaduje nejen běžnou znalost AJ, nýbrž i hlubokou znalost odborné terminologie.
A na druhé straně máme kupříkladu:
– Legitimizace veganství v přátelském vztahu nebo Žárlivost u homosexuálních žen.
Co myslíte, který student (studentka), museli vyvinout pro sepsání těchto prací více úsilí? Kterou práci lze sepsat za týden a která vyžaduje léta náročného studia? Která je vědeckou prací a která spíše slohovým cvičením?
Po obhájení těchto prací mají paradoxně oba absolventi papírově stejnou úroveň vzdělání. Mně to nepřipadá moc fér.

Dalším zmíněným problémem je financování studia. Pokud je „zadarmo“, tak vcelku chápu skutečnost, že mnoho studentů v touze po dosažení titulu volí cestu nejmenšího odporu a volí různé pseudohumanitní obory. Na ruku jim jdou i příslušné vysoké školy, které jsou financovány podle počtu studentů, a tudíž je v jejich ekonomickém zájmu na studiích udržet i mentálně lehce zaostalého šimpanze. Uplatnění po studiu pochopitelně už nikoho nezajímá.

Jiná situace by byla v případě, kdy by si každý student hradil vzdělání ze svých prostředků (a klidně by do tohoto modelu mohl vstoupit stát, různé nadace, firmy apod., například s nabídkou bezúročných půjček). Myslím, že by si každý rozmyslel, zda bude studovat neužitečný obor s mizivou šancí na uplatnění na trhu práce a s perspektivou, že bude své nesmyslné vzdělání splácet z výdělku, který bude podmíněn počtem prodaných hamburgerů.

Lidsky je mi bližší Venca, který si za své peníze udělá řidičák na kamion s vidinou, že díky výdělkům v oboru zabezpečí rodinu, než Jenovéfa, která za peníze daňových poplatníků vysokoškolsky řeší maskulinitu mužských tanečníků u tyče či jiný obdobný nesmysl a plánuje sladký život v neziskové sféře.