Máte za sebou sto dní v křesle ministra kultury. S jakým největším problémem jste se zatím setkal a co vidíte jako největší problém do budoucna?

Je velmi složité a těžké říci, co bude jeden, ten největší problém. Myslím, že v kultuře je problémů mnoho. Ale vždycky to odvisí od toho, na jaký segment kultury se zaměříte. Když se podívám na živé umění, tak tím problémem je financování živého umění. Jsou to dotační programy, které by třeba mohly podporovat další festivaly nebo zvýšit kvalitu těch stávajících, programy, která by zkrátka mohly pomoci jejich organizátorům. Je otázka, jestli podporovat mainstreamové nebo okrajové oblasti. Je třeba najít rovnováhu, ale zejména tam dostat finanční prostředky. Ale rozdíly se objevují i segment od segmentu. Problémem jsou regionální divadla, regionálně zřizované filharmonie. Dostávám dopisy od lidí, kteří hráli nebo hrají ve filharmoniích. Jejich nízké platy – to je taky problém. Podíváte-li se na pěvecké sbory v regionech, mnohdy mají velkou tradici, ale peníze shánějí těžko.