Rozpočet na rok 2017 je plánován se schodkem 60 miliard. Kde byste vy sama přidala a naopak ve kterých oblastech byste více šetřila? Opozice ale vládní koalici za rozpočet kritizuje, vadí jí především (stejně jako prezidentu Zemanovi) nízké financování investic, velké výdaje do sociálních dávek a upozorňuje také na fakt, že v tak příznivém období se měl především snížit státní dluh. Co vy na to? 

Rozpočet nelze hodnotit mimo celkový kontext ekonomiky. Asi bych byla v hodnocení ekonomického vývoje i rozpočtu poměrně málo kritická. Investice jsou samozřejmě důležité, ale je potřeba mít dobře rozmyšleno, jaké by měly být – takové investice do sociálního bydlení jsou jednou z nejrozumnějších variant. Rozhodně bych nesouhlasila s tím, že máme příliš vysoké sociální dávky. Náš sociální systém celkově nemůžeme označit ani v mezinárodním srovnání jako příliš štědrý. Spíše se musíme zabývat tím, proč je tolik lidí těsně za hranicí příjmové chudoby (a jako by tedy nebyli vidět), dále že máme poměrně rozsáhlou pracující chudobu, nízkou životní úroveň samoživitelek a osaměle žijících seniorek. Je jistě možné uvažovat o změnách v sociálním systému, ale rozhodně bych tuto oblast nepodceňovala, ani v souvislosti s ekonomickou konjunkturou, kterou právě zažíváme. No a státní dluh je pod kontrolou a není potřeba opakovat politiku, kterou už jsme tu měli a která měla dluh jako hlavní osu priorit.

Ministerstvo financí i vláda před několika týdny prohlašovaly, že Česká republika by měla začít něco dělat se strukturou ekonomiky, kdy 80 procent hrubého domácího produktu (HDP) u nás vytvářejí zahraniční firmy. Tedy upozornily na skutečnost, o které vy už hovoříte delší čas. Co by tedy bylo nutné udělat v nejbližší době, aby se tento nepříznivý poměr začal pomalu otáčet?

Já jsem v první řadě velice ráda, že to, co říkám už tak dlouho – tedy že silné zahraniční vlastnictví JE problém –, začíná prosakovat nejen do obecného povědomí, ale odráží se také ve velice kvalitních materiálech vlády. Bohužel i ze závěrů té zprávy je patrné, že tam navrhovaná řešení se považují do značné míry jako obtížně politicky prosaditelná. Bylo by vhodné, aby se právě takováto témata – tedy změna ekonomiky, spojená bezesporu s daňovým systémem – stala dominantním tématem volební kampaně.

Uvedu jen pár úkolů pro další volební období: odstranit nesmyslné investiční pobídky, které místo domácích struktur dotují firmy s tržbami většími než HDP Česka. Je jistě možné uvažovat o progresivním zdanění firem nebo i sektorových daních. Je potřeba definovat strategický národní zájem ČR, v jehož rámci by se měla politika odehrávat (kam bezesporu patří otázka vodárenství). Pak jde o posílení financování pro malé a střední firmy, kdy například velká technologická centra je možné využít právě pro technologickou a marketingovou podporu těchto firem. Potřebujeme také krajské banky pro rozvoj místních struktur a takto by se dalo pokračovat. Hlavní je ale ten rámec, ve kterém nám svým způsobem „přejí“ i aktuální trendy: přestat si namlouvat, že když Česká spořitelna vydělá hromady peněz pro svou matku, že to je něco, na co máme být pyšní. Tenhle absurdní přístup k vlastním zájmům musí skončit.