Šestnáctého února jste byl soudem shledán vinným z podněcování nenávisti za napsání tří článků. Jaký dojem máte ze soudního líčení?

Nejvíc mě asi překvapilo, jak moc bylo vidět, že je rozsudek dopředu připravený. To líčení byla zbytečná fraška a rozhodnutí mi klidně mohli jen po někom vzkázat.  

Z čeho konkrétně tak soudíte?

Paní soudkyni vůbec nezajímal obsah textů samotných, ale pouze to, zda jsem je napsal já. Znamená to tedy, že už se nesmějí psát žádné texty? Nebo nesmí psát jenom Kraft? Paní soudkyni také vůbec nezajímaly výpovědi svědků.

Jak se to projevovalo?

Obžaloba předvolala jediného svědka. Ten však svědčil v můj prospěch, když tvrdil, že projednávané texty považuje jako sociolog a akademicky činný člověk za kvalitní, logicky dobře vystavěné a že jako takové v něm nejenže nevzbudily nenávist, jak mi je kladeno za vinu, ale naopak radost. To byla jediná svědecká výpověď, kterou soudkyně připustila. Další už zaznít nesměly. Pokud soud vyslechne jediného svědka, který však mluví ve prospěch obžalovaného, další svědky už nepřipustí a nakonec konstatuje vinu obžalovaného, tak se to nedá vysvětlit jinak, než že soud svědecké výpovědi nezajímají, protože o rozsudku bylo rozhodnuto už dávno před soudním líčením.

Soudkyně odmítla nechat vypovídat svědky obhajoby?

Ano, odmítla. 

O jaké šlo svědky? Nemohli být považováni třeba za nevěrohodné?

Šlo o specialisty na jednotlivá témata, jimiž se texty zabývají. Žádali jsme vyslechnout jednoho z nejvýznamnějších českých antropologů – vysokoškolského profesora a autora mnoha vědeckých publikací, pak jsme žádali vyslechnout odborníka na islám, který byl léta sám praktikujícím muslimem, a pak také několik vysokých ústavních činitelů – předsedů či místopředsedů sněmovních výborů, které se zabývají tématy, jimiž se zabývají i souzené texty. Zda jsou takoví svědci nadbyteční, či nedůvěryhodní, každý může posoudit sám. Výpověď ani jednoho z nich ale nebyla připuštěna. Když pak paní soudkyně četla odůvodnění rozsudku, tak v něm byly takové „perly“, že jsem si chvílemi myslel, že jde o nějaký obskurní zábavný pořad točený skrytou kamerou.

Mohl byste uvést něco konkrétního?

Například: „Texty podněcují nenávist i přesto, že se nepodařilo prokázat, že by v někom nenávist skutečně podnítily.“

Takže dnes už někdo může být odsouzen například za krádež, i když se nijak neprokáže, že by vůbec něco bylo ukradeno, a všichni svědci dokonce výslovně tvrdí, že nic ukradeno nebylo? Asi ano. Další perla: „Obžalovaný porušil zákon tím, že tvrdí, že vládnoucí moc používá k likvidaci svých politických oponentů justičního systému.“ Tohle je skutečně velká taškařice. Je to totéž, jako když jsem jednou někoho slyšel říkat: „Ten chlápek tvrdil, že každému, kdo se mnou nesouhlasí, dám přes držku. Tak jsem mu dal pořádně přes držku, aby příště nekecal takový nesmysly.“ Co dodat?

Co jste od líčení čekal vy? 

Když už k soudu došlo, což samo o sobě pokládám za absurdní, ale budiž, tak jsem čekal, že soud bude řešit, do jaké míry jsou texty pravdivé, zda jsou teze v nich obsažené logické, a další podobné věci. Nic z toho se však vůbec neprobíralo. Paní soudkyně pouze konstatovala, že texty u někoho, těžko říct u koho, můžou vyvolávat negativní pocity, a že je tudíž moje vina nepochybná. Tím to celé skončilo. Byl jsem připraven doložit, že texty pracují s fakty, že na základě analýzy, syntézy, dedukce, generalizace, analogie a dalších běžných metod byly vyvozeny nějaké závěry. K tomu jsem ale vůbec nedostal šanci.

Nemohly by ale texty skutečně u někoho vzbudit negativní pocity?

Nějaký pocit vzbudí prakticky jakýkoli text. Já se ale v této souvislosti neumím pohybovat v kategorii „hezký – nehezký“. Podle mě výrok může být buď pravdivý, nebo nepravdivý a logická stavba buď správná, či chybná. V těchto mantinelech jsem zvyklý uvažovat, v těchto mantinelech se pohybují i souzené texty a v těchto mantinelech jsem byl také připraven vést debatu u soudu. Realita světa skutečně není taková, aby šla vždy popsat krasomluvou, a pokud nás k tomu soudy nutí, tak nás nutí prachobyčejně lhát, nic jiného. Od 16. února 2021 se ale v ČR myšlenky a slova dělí už pouze na povolená a zakázaná, kdy zákaz záleží výhradně na momentální náladě nebo záměru soudce. Je to zvrácené. Naše civilizace dosáhla světové dominance racionálním uvažováním a chováním, což se teď ale stalo trestným. Že to nemůže dopadnout dobře, je, myslím, každému jasné.

Jak si vysvětlujete nepřipuštění svědků obhajoby?

Tím, že celou záležitost chce mít současný režim rychle vyřízenou, než vzbudí pozornost veřejnosti. Kdyby soud svědky připustil, tak by bylo další líčení, na něj by mohlo přijít víc lidí, mohlo by se o tom začít mluvit, mohla by o tom začít informovat média... ale hlavně by se mohlo veřejně ukázat, že ty texty jsou pravdivé! Takhle, když se odvolám, už bude jen líčení u krajského soudu a pak je konec. Žádné další líčení, žádní další lidé, žádná pozornost. Pěkně potichu se zavede cenzura. Už bude existovat soudní precedent, že k odsouzení kohokoli stačí, jen když soudce prohlásí, že má nějaký pocit. V mém konkrétním případě pak nejspíš budou následovat další a další obvinění za všechny další texty a pak se, slovy jedné známé advokátky, „z basy hned tak nepodívám“. Politický režim, který umožňuje trestat občany za pouhé úvahy o tom, jak nejlépe bránit vlastní zem před vnějším ohrožením, já osobně považuji za režim zločinný, takže mě takový postup nepřekvapuje.

Odvoláte se?

Samozřejmě. Nejprve se ovšem pokusím vydolovat ze soudu kopii svého spisu, což není jen tak, i když na to mám ze zákona právo.

Vám soud odmítá poskytnout kopii spisu?

Ano, odmítá. Prý si vše můžu přijít vyfotit mobilem. Spis má ale přes 200 stran a takové množství fotek z mobilu je dost nepřehledný materiál – nehledě k tomu, že spis je svázaný a ty fotky pak nestojí za nic. Chtěl bych také mít jistotu, že mám k dispozici totéž co soud, protože po některých perlách soudkyně Kantorové si tím vůbec nejsem jistý. Nejprve tvrdili, že mi za 20 korun za stránku spis okopírují, když jsem potvrdil, že s cenou souhlasím, a požádal o termín předání, tak mi však napsali, že mi nic neokopírují a že prý si mám spis na studovně nějak ofotit sám. Člověk by skoro až řekl, že jde o naschvál.

Mluvíte o režimu. Vy sám jste ale ve Sněmovně asistentem a poradcem. Jste tedy součástí režimu.

V této zemi získaly ohromnou moc nikým nevolené nátlakové skupiny, a rovněž justice je nikým nekontrolovanou samostatnou silou, která prosazuje vlastní politickou agendu. Spojením těchto dvou entit a některých médií vzniklo v zemi mocné politické uskupení, které nejenže je zcela mimo kontrolu volených politiků, ale má nad nimi stále větší převahu. A k této síle se, zčásti ze strachu, zčásti z fanatismu a zčásti z oportunismu, přidávají i mnozí politici. Tuto velkou skupinu označuji za režim a já do něj opravdu nepatřím. 

Bylo ještě něco, co vám na soudu zaujalo?

Docela mě překvapil dotaz paní soudkyně, z jakých autorů jsem při psaní čerpal. Tuto otázku jsem si v danou chvíli vůbec neuměl vysvětlit a nevěděl jsem si s ní rady. Za prvé proto, že s kvalitou jakéhokoli textu takový dotaz nemá vůbec nic společného, za druhé proto, že moje myšlení, tak jako u každého, formovalo vše, co jsem kdy v životě přečetl. Měl jsem tedy uvést autory časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců, Mateřídoušky, dále všechny pravděpodobné autory Bible, pak také K. R. Poppera, F. A. Hayeka, Sókrata, Eisenhowera, Thatcherovou, Spinozu, Churchilla, Marxe, Horkheimera, Kanta, Sarazina, Fergusona a mnoho dalších, a kromě toho také autory matematiky, fyziky a dalších učebnic, které jsem přečetl za dobu školní docházky a studií, a to včetně učebnice biologie pro šestou třídu základní školy? Přiznávám, že jsem tím dotazem byl zaskočen, a tak jsem uvedl pouze Samuela Huntingtona.