Donald Trump se chopil úřadu za hlasitých protestů aktivistů a aktivistek včetně Madonny. Čemu to přisuzovat? Jeho obhroublosti, jeho odchýlení se od minulé agendy, jeho údajnému rasismu? Co na něm může tolik lidí tak iritovat, že jdou do ulic násilně protestovat? Nebo je to americká obdoba „Majdanu“ organizovaná americkou kavárnou? Dokonce se mluví o angažmá George Sorose...

Už je pátý týden roku 2017 a já stále vyhlížím hollywoodské celebrity, jak hromadně opouštějí USA, jak slibovaly těsně před volbami. A stále nic. Gesta dolarových milionářů jsou jaksi prázdná bez skutečné platnosti či hodnoty. Poněkud to zapadá do obrazu umělců, který jsem rozebíral v minulém rozhovoru. Umělkyně jako Madonna či Miley Cyrus odsuzují Trumpa jako člověka, který pokřivil hodnotu žen ve veřejném prostoru. Od ženy, která kariéru zahájila natáčením porna, a od slečny, jejíž vystoupení jako pornografie působí, to neberu až tak vážně. Asi se naše představy o sebevědomé ženě zásadně rozcházejí. Amerika je zdánlivě fungující demokracie a do té prostě demonstrace a protesty patří a silný politik musí být schopný takové akce akceptovat a případně se z nich poučit, i v případě, že jsou někým placeny. Říkáte slovo „kavárna“ poněkud pejorativně, jsou to lidé a mají své názory a jsou stejně cenné jako názory všech ostatních.

Někteří pozorovatelé tvrdí, že provázanost médií, univerzit a neziskovek vytváří systém oborů typu gender studies, multikulturních studií, kulturologie a dalších oborů, kde převládají neomarxisté. Je tomu tak doopravdy? A projde podle vás v důsledku vlny Trump, Brexit a podobně proměnou i vzdělávací systém? Dojde k „protisluníčkářskému“ pochodu institucemi opačným směrem?

Pokud hodnoty jako jednota a tolerance je třeba označovat jako sluníčkářské, pak má celá naše společnost problém. Nemáte pocit, že ve veřejném prostoru po celém světě jsou proti sobě postaveny dva extrémy? Jeden humanistický a druhý nacionální. Pevně věřím, že většina lidí stále setrvává v pozici rozumného středu, který nemá potřebu se uchylovat k jakémukoliv extrému.

V jakém smyslu?

Není potřeba nadšeně vítat každého a dávat mu nálepku trpícího uprchlíka, stejně jako není třeba z těchto lidí dělat teroristy. Jsou to lidé jako všichni ostatní, jsou dobří a jsou i špatní a někteří i zcela záměrně poslaní. Ale toto je třeba rozlišovat od začátku do konce. Pokud společnost akceptuje, že existují jednoduchá řešení, jak vykřikují, pak nás bohužel budou čekat možná až děsivé následky, které nebudou nepodobné historii staré 70 let. A není to jen o vzdělávacím systému, ale dočkáme se patrně daleko horších věcí. Toto si musí uvědomit každý, kdo po populistických řešeních prahne. A hlavně nezapomeňte jedno pravidlo. Revoluce vždy požírá vlastní děti.