V souvislosti s migrační krizí se přetřásá pojem „vlastenectví“. Narostl podle vás mezi českými lidmi za poslední rok pocit vlastenectví?

Přes jistý vzestup nikoliv dostatečně. I když probíhá-li třeba mistrovství v hokeji, může vzniknout dojem, že ano. To je však zatraceně málo. Ostatně připomeňme si nedávné výsledky průzkumu: stále 37 procent lidí má důvěru v EU a 50 procent v NATO.

Vlastenectví není přežitkem. I když někteří „pomýlení“ jej rovnou označují za extremismus. Je to přitom škoda. Přes naše jistá negativa jsme národem, který se nemá za co stydět. Stačí už jenom pohled na historickou mapu Evropy. Patříme k nejstarším státním celkům na stále stejném území, a to ještě přímo v jejím srdci. Kudy věčně procházely a pochodovaly armády mnohých mocností. Zhusta tam a zase zpět. Odkaz Přemyslovců je stále živý. Dlužíme jim i předkům svou úctu. Co by jiné a podstatně větší národy za totéž daly. Na druhé straně si přiznejme, že ne každý, kdo odmítá islám, je rovnou vlastenec. To by bylo zavádějící. Islám a islamismus mají k sobě dost blízko. Ale není to totéž.

Současně se stupňuje napětí v náhledu na Rusko. V souvislosti s oslavami konce druhé světové války se projevuje směrem k jízdě Putinových Nočních vlků, zažili jsme též spory kolem toho, že v Plzni měl být do oslav konce války začleněn sovětský tank. Co o tom soudíte? Do jaké míry vás současná úroveň vztahů s Ruskem nutí přehodnocovat pohled na vzpomínky na druhou světovou válku?

Proboha proč? Přestože budu jistě neprodleně nazván proputinovským agentem, nemyslím si, že lze Rusko z mapy Evropy jakkoliv vymazat a nebrat jeho zájmy v potaz. Stejně jako popřít roli rudoarmějců ve druhé světové válce. Ano, zažil jsem rok 1968 a zapomenout na to nejde. Jenže moji rodiče vedle ruských tanků zažili i ty německé. Za těmi zbyly desítky milionů mrtvých vojáků i civilistů. Přesto se dnes paní Angela mnohdy tváří a jedná, jako by sjednocené Německo opět většinu Evropy ovládalo. Asi by titíž, kteří dnes tak brojí proti Rusku, značně protestovali, kdyby si kdokoliv na Němce dovolil vytáhnout hrůzy světové války. Mimochodem, nejen té druhé. A to zcela zapomínáme na dnes opět tak velmi uctivé a zdvořilé Japonce. Aktivity kolem ruských motocyklistů a T34 v Plzni proto komentovat, promiňte mi, nehodlám. Přijde mi to stejně „kované“, jako když na gymnáziu jisté soudružce ředitelce vadily u studentů rifle.