Šéf České lékařské komory Milan Kubek nedávno znovu zopakoval, že za současné situace ve zdravotnictví už není komora schopna garantovat bezpečnost zdravotní péče. Hrozí podle vás kolaps českého zdravotnictví?

Tím „kolapsem“ se míní náhlý nedostatek personálu. A není to „jen o penězích“, jak se veřejnosti podsouvá. Ve vší skromnosti, před tímto vývojem, a to právě v nemocnicích, jsem dosti důrazně „na všech frontách“ varoval již od roku 2005. Kdy vstoupily v platnost zákony 95 a 96/2004 Sb. novelizující vzdělávání zdravotnických pracovníků. A já jsem krátce poté působil jako náměstek na MZ. Není mou chybou, že s minimální odezvou. Tyto změny, které byly rádoby „prosvětově“ aplikovány ve vzdělávání sester a postgraduálním lékařů, jsem považoval za velmi hloupé až tragické řešení. Naše předchozí dlouholetá tradice totiž naopak mohla být vzorem, neměla se opouštět. Stejně tak jsem nesouhlasil s neustále narůstající administrativou. Nyní už až obludně. Zdravotnický personál se alespoň z mého konzervativního pohledu má věnovat hlavně nemocným. Nikoliv vyplňovat nesmyslné tiskopisy a formuláře, které jsou převážně vymýšleny pod záminkou zvýšení bezpečnosti pacienta. Opak je, bohužel, pravdou. Efekt přinášejí toliko těm, kteří se jejich vymýšlením a následnými kontrolami živí. Nikdo však moc nenaslouchal. Proto se dnes poněkud divím, jak se „někteří“ diví. Přitom na podobné věštby člověk nemusel být zrovna génius. Ono k tomu stačilo 30 let obyčejné praxe ve skutečném špitále. Nikoliv jen pouhé teoretizování někde na schůzích, přednáškách, seminářích či workshopech. Netěší mne, že jsem se nemýlil. Ani že skoro nikdo nebral v potaz má varování od té doby, co jsem se stal poslancem. Škoda.

Česká lékařská komora také již na počátku roku vyzvala otevřeným dopisem vládu, aby připravila plán na záchranu českého zdravotnictví. Měl by obsahovat třeba pravidelnou valorizaci platby za státní pojištěnce. Lékaři kromě toho požadují i speciální zdravotní daň na tabák a alkohol nebo zvyšování platů zdravotníků minimálně o deset procent každý rok. Co vy na to?

Varování komory je sice namístě. Škoda jen, že až před blížícími se podzimními volbami a že stejně radikálně neprotestovala už před více než deseti lety. O části jejich návrhů se dá diskutovat, o některých již méně. Znovu však opakuji – není to jen a pouze o penězích. Je to o systému. Více to rozvádět nyní nebudu. Právě jedině PL mi umožnily v minulosti můj pohled vyjádřit. Lze to dohledat. Odezva od řadových zdravotníků byla kladná. Od tzv. organizátorů a reformátorů nulová. Nedivím se.

České zdravotnictví má dostatek peněz na provoz, ale nemá peníze na investice. Důvody jsou nehospodárnost a netransparentnost. Tak reagoval nedávno v otevřeném dopise prezidentovi České lékařské komory vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček považuje jeho výroky za výsměch zdravotníkům. Jak se na problém s financováním českého zdravotnictví díváte vy? Domníváte se, že je černou dírou, kterou je třeba rozkrýt, nebo problém vidíte jinde? 

Toto by vydalo na samostatný článek. Tedy alespoň ve stručnosti – je všeobecně známo, že oba pánové ministři se zrovna nemusejí – a pan Němeček si nezačal. Je to dost škoda, nejen zdravotnictví totiž stojí na týmové práci. Přestože mám k výkonnosti MZ též jisté výhrady, kromě kritiky jsem ze strany ANO nikdy neslyšel, „jak to udělat, změnit“. Ale zpět k vaší otázce – už to tak bývá, že pravda je velmi často někde uprostřed. Nicméně bylo by hloupé nevidět, že dosavadní fungování a nezanedbatelná úroveň českého zdravotnictví byly zajištěny právě na úkor zdravotnického personálu. Jejich mezd a nastavení plateb od zdravotních pojišťoven. Kolegové veterináři by chlupaté miláčky za podobné úhrady operovali a léčili jen těžko. 

Na druhé straně podobně hloupé by bylo popírat, že mnohé investice a nákupy byly krajně podivné. Ostatně opakovaně se to přetřásalo. Ale provize byly očividně velmi lákavé a mnohdy „až“ na prvním místě. Není proto pravdou, že zdravotnictví není byznys. Je a velký. Ale ne bohužel pro samotné zdravotníky v sanitě, ordinaci, na sále či u lůžka. Tam se stále tak rádo hovoří o poslání. Je to podobné jako v armádě. Na válce též nikdy nevydělávají ti, kteří nasazují život a bojují. Jen ti, jež je šatí, vyzbrojují a zásobují. Ke všemu též nikterak kvalitně. Ta podobnost opravdu není čistě náhodná. Je minimálně zajímavé, že kupř. nikomu není divné, když obyčejné nemocniční lůžko s několika servomotorky stojí skoro stejně jako Dacia Duster.

Nu a nebojím se též opětovně poznamenat, že rezervy jsou mj. i v hojném nadužívání až zneužívání všeobecně dostupné zdravotnické péče zdarma. Věřím totiž, že většina poctivých a slušných nemocných toto konstatování pochopí. Mimochodem, právě proto jsou zvláště nyní naše ambulance v době pohotovosti narvané k prasknutí a čeká se v nich hodiny. Záchranná služba zhusta spíše funguje jako jakási zdravotnická taxislužba. Kdo by se přece s rýmou a kašlem trmácel k praktikovi, když ho zdarma dopraví v pátek v noci po televizi rovnou do špitálu. Nemyslete si, prosím, že přeháním. Stačí si zvláště v pátek odpoledne sednout do čekárny ambulance ústavní pohotovostní služby a dívat se.

Podporujete záměr navýšení odvodů státu za děti, důchodce či nezaměstnané? A můžete být případně konkrétnější? Podle jakého mechanismu by se mělo postupovat?

Podporuji, ona každá solidarita má mít svou mez. Zvláště dokud politici nemají odvahu zabývat se problémy z předchozího odstavce. Mechanismus, prosím, vynechme. Jednak nejsem vševědoucí. A taky proč dělat za pány ministry zdravotnictví a financí? Je to jejich práce.