Do sněmovny jste kandidoval za hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Strana se ale loni názorově rozštěpila a rozpadla. Pro nadcházející krajské volby mělo hnutí spolupracovat s Blokem proti islámu Martina Konvičky. Ten ale v pondělí vypověděl smlouvu s hnutím Úsvit - Národní koalice. Důvodem je podle něj vleklá krize vztahů mezi oběma hnutími. O čem to podle vás vypovídá? Jak se díváte na to, kam strana směřuje?

Ano, do sněmovny jsem kandidoval za Okamurovo hnutí a svoji kandidaturu jsem potvrdil na poslední chvíli, když bylo jasné, že Věci veřejné nemohou díky masivní mediální kampani, která trvala vlastně od roku 2011, kandidovat. Odmítám názor, že jsem byl do parlamentu zvolen díky panu Okamurovi, neboť můj životní cíl nebyl sedět v tomto orgánu, o kterém si dnes občané nemyslí nic dobrého, a koneckonců se jim nedivím. Předseda tohoto hnutí, přesně jako i všechny politické strany ve sněmovně, vybírá kandidáty, kteří přinesou hlasy. Tedy nic mimořádného, a tak se i stalo. Toto hnutí se rozštěpilo ze dvou základních důvodů, které nebyly názorové, nýbrž organizační a finanční. K tomu trochu více slov. Byl jsem zakládajícím členem, bylo nás celkem devět a toto se mi v žádném případě nelíbilo! Byl jsem kritikem tohoto „zvláštního stavu“, který jsem pochopil, teprve když jsme zjistili, že toto hnutí má vlastně do konce volebního období smluvně vyčerpané příjmy ze státního rozpočtu za mandáty. Bližší odkazuji na tiskovou konferenci, která byla po ukončení vnitřního finančního auditu.

Úsvit - Národní koalice měla skutečně podle smlouvy, kterou jsem nikdy neviděl a ani mě to nezajímalo, spolupracovat s BPI (Blok proti islámu), který založil pan docent Konvička, o němž jenom vím, že je docentem na Jihočeské univerzitě. Vnímal jsem zvláštní rétoriku pana docenta a vnitřně mi byl tento způsob cizí, protože si myslím, že zvláště vzdělaný člověk musí umět svoje myšlenky vyjadřovat jiným způsobem. Jeho obrat o 180 stupňů mě však přesvědčil o tom, že má asi úplně jiné cíle než naše strana, a beru to na vědomí a již se o tohoto pána nebudu vůbec zajímat a jenom si počkám, s kým se bude snažit dostat do krajského zastupitelstva, nebo ještě lépe do parlamentu. Těch možností je několik – od krajních pravičáků až po krajní levici. Hlavně aby to odnesla Evropská unie. Určitě to bude velmi zajímavé. Jsem osobně velmi rád, že žádná spolupráce nebude.

Také mi není lhostejné, že se k nám do Evropy šíří nekontrolovatelně a hlavně organizovaně islám se svojí ideologií a náboženstvím, který naší křesťanské i ateistické civilizaci není, slušně řečeno, vlastní a přijatelný a hlavně pochopitelný. Tady mohu doplnit, že již v roce 1958, kdy jsem začal studovat Lékařskou fakultu, jsem nechápal, jak se někteří studenti z Blízkého východu chovají k našim ženám, zvykům i našemu náboženství, které není slovy ani skutky nesnášenlivé anebo dokonce agresivní. Trvalo mi to téměř 50 let, než jsem vše pochopil, samozřejmě v úplné jiné době a situaci. Že islám a migrace jsou dnes již problémem, registruji v opatrnějších vyjádřeních mnoha politiků, ale stále platí, že když dva dělají nebo mluví totéž, není to totéž. U jednoho, nežádoucího, trestný čin u druhého politická prozřetelnost a získávání voličů. Nechť si to každý přebere sám a svůj názor vyjádří ve volbách!

Martin Konvička přiznal spolupráci s Vítem Bártou, kterou ještě nedávno zlehčoval. To řadu lidí pobouřilo. Máte proto vysvětlení? Přece jen i vy sám jste v minulosti byl členem VV a s Bártou jste úzce spolupracoval. Vyčítají vám to například nyní voliči? A litujete vy sám nějak této spolupráce?

Četl jsem články o panu Konvičkovi a panu Bártovi, které jsou jeho věcí, jak se vyjádřil. Já však nejsem přesvědčen o tom, že by z toho vyplynulo něco o řízení Vítem Bártou. Voliči mně nic nevyčítají a této spolupráce v žádném případě nelituji, a pokud se mě někdo zeptá, jak to bylo, mám na to jediné vysvětlení. VV se staly nepohodlné a hlavně se nechtěly ovládat stranami ODS, TOP 09 i ČSSD. O rozložení zvenku jsem již věděl od září roku 2010.

A nyní můj vztah k JUDr. Vítu Bártovi a Věcem veřejným. Členem VV jsem nebyl, protože jsem byl krátce (listopad 1967 do září 1969) členem KSČ, ze které jsem byl za postoj k srpnu 1968 vyloučen. VV byly jedinou stranou, kde nemohl být členem někdo, kdo byl v KSČ, a to jsem já byl. Abych zase nedostával zbytečné dotazy, proč jsem byl v KSČ a co jsem tam chtěl dělat, mohu s čistým svědomím říci, že za toto svoje období se vůbec nestydím a v té době tato strana směřovala někam, s čím jsem souhlasil. Nikdy bych totiž nedělal nic proti svému přesvědčení a také výchově z rodiny. Jak to v tom roce 1968 vlastně bylo, není dnes vůbec jasné a měli bychom se to konečně dozvědět. Zejména mladé generaci je dnes „propagandou z Východu“ podsouváno, jak se dnes máme špatně a že bylo lépe za minulého, totalitního režimu. 

Víta Bártu, jako mladého muže, jsem si vážil a stále vážím, protože věci nazýval pravými jmény a vůči mé osobě jsem nikdy nezaregistroval nějaké řízení nebo ovlivňování. Chápu, že je nejjednodušší říkat, že za všechno mohou VV a Vít Bárta, jakýsi démon a zločinec. Že měl soukromou bezpečnostní agenturu a sledoval politiky? A proč by nemohl mít, když podobných agentur je u nás nekontrolovatelný počet a nikdo neví, co všechno dělají a koho sledují a hlavně komu a za kolik informace předávají. S Vítkem se mohu setkat, kdy budu chtít, a pokud bude chtít on. Vždy si můžeme popovídat o dětech, rodinách, jeho tatínkovi, který byl lékařem na fakultě, kde jsem studoval.  Byl o šest let mladší, a tak jsme se nemohli znát. Právě v současnosti se k němu chystám, protože u Bártů mají malou holčičku a nám se narodil, konečně, vnouček. Možná to oslavíme a mně nebude vůbec vadit, když budeme špehováni. Politiku spolu nikdy neřešíme, je to absolutní ztráta času, neboť by to byly jenom „pivní řeči“, které nic neřeší. Tedy žádné intriky, politické spekulace a nějaké řízení politických postojů mých nebo Úsvitu. Moji osobu se nepodařilo řídit ani KSČ, ani VV, ani Úsvitu TO, ani BPI. Že nemám vždy souhlasný názor s poslaneckým klubem, dokazuje moje hlasování ve sněmovně. Jsem hrdý na to, že někdy v kuloárech slyším, že se neví, zda jsem levičák nebo pravičák. Vysvětlení je naprosto jednoduché. Na levici a pravici si „zabydlené strany“ jenom hrají a zásadní mají pouze vztah k penězům. Musím však říci, že snad u této vlády, díky panu ministru financí, se tento vztah začíná měnit a snad v tom bude pokračováno i nadále. Že to nebude snadné, dokazují obstrukce tzv. opozice, která vše dělá pro to, aby nebyly evidence tržeb, kontrolní hlášení DPH, zákon o „získání majetku“ atd. Já hlasuji podle svého vědomí a svědomí, abych se nemusel stydět sám před sebou, jak se mi stalo při zvednutí ruky v zastupitelstvu města Hradec Králové, kdy jsem byl pro to, aby hospodaření s vodou převzala firma Veolia. Slib, že to je právě tato firma, která nedopustí zvyšování ceny vody, byla pouze vábnička a politická fráze. Snad se nebudu muset zpovídat sám sobě za mávnutí rukou i v této sněmovně.