Demonstrace 3. září na Václavském náměstí vyvolala smršť reakcí. První z nich, že šlo o „proruskou svoloč“. Zněly i komentáře, že proti demonstrantům se mělo zakročit jako proti Žlutým vestám. Koneckonců i premiér Petr Fiala (ODS) označil organizátory akce, za „proruské sympatizanty“, až ho někteří za vyjádření upozorňovali, že není vhodné ukončit debatu tímto způsobem. Pane poslanče, co vy na to?

Byl jsem na té demonstraci přítomen osobně jako běžný občan. A mohu potvrdit, že jsem neviděl mezi účastníky demonstrace žádné ruské trolly a nenávistníky, kteří by přistupovali k nějakému násilí. Viděl jsem les českých vlajek a ani jednu ruskou, a v centru demonstrace byl červený ostrůvek KSČM. Na demonstraci měli přístup všichni, kdo se jí měli zájem zúčastnit. Většina účastníků stála na demonstraci i více než čtyři hodiny a cítil jsem z lidí odhodlání pokračovat v další aktivitě a případně i v zákonném odporu až do splnění jejich požadavků.

Hodnocení této demonstrace prostřednictvím pana premiéra a případně dalších politiků jednoznačně přilévá olej do ohně a spíše zvýší odhodlání občanů pokračovat v jejich aktivitě. Jelikož jsem již starší ročník, tak si dobře pamatuji téměř stejné výroky o zaprodancích kapitalistickému režimu z doby reálného socialismu.

SPD chce svrhnout vládu politicky. Patříte také k těm, co požadují demisi kabinetu Petra Fialy?

Nejsem si jist, zda si tato vláda uvědomila skutečnost, že se stala orgánem krizových manažerů. Že nastal konec snadného a klidného vládnutí, které dříve – ve spolupráci s masmédii hlavního proudu a s podporou progresivistických spojenců ze zahraničí – šlo s úspěchem, větším či menším, v klidu přestát.

Vládnoucí garnitura, když nezná důvod současných krizí, tápe a přesně neví, jakým způsobem je léčit. Vše svádí na jednu démonickou osobu a na určitý stát, který je prý „nutné“ odstranit či porazit. Doufají, že potom nastane samovolný obrat směrem k lepším zítřkům a budou i nadále pokračovat v nastavené cestě ke skvělé progresivistické budoucnosti. Masivně finančně a materiálně podporují tuto ideu, namísto účinné pomoci vlastnímu obyvatelstvu a řešení jádra problému, protože se více obávají nelibosti svých spojenců než hněvu vlastního obyvatelstva.

Do jaké míry souvisí energetická krize a válečný konflikt na Ukrajině? Jak úzké vnímáte souvislosti?

Místo snahy o mírové řešení konfliktu vláda podporou válečného úsilí posiluje negativní vliv válečného konfliktu na energetickou krizi, kterou jejich silnější spojenci svými iracionálními ekologickými opatřeními pomáhali stvořit. Prodlužování bojů oslabuje obě strany konfliktu, přičemž přibližuje kolaps jak v prostoru Ruské federace, tak i v Evropě, a chaotický budoucí vývoj konfliktu je nepředvídatelný.

V historii můžeme najít analogii v období 7. století, z doby překotné expanze islámu, která by nebyla možná bez vzájemného výrazného oslabení Východořímské říše a Perské říše v devastujících vzájemných válkách, a zároveň probíhala pandemie moru trvající s přestávkami dvě století.

Je nějaký jiný jednotící prvek krizí, jež nás postihly během posledních let? Je to shoda okolností a náhoda, nebo logická předurčenost daná předchozím světovým vývojem? Mají vztah pandemie, válka na Ukrajině a energetická krize? Navazují na sebe a vzájemně se podmiňují v uvedeném pořadí, nebo mají jiného společného jmenovatele? Přijdou další krize?

Těžká otázka, na kterou se pokusím odpovědět dalšími otázkami.

Co způsobilo tyto krize? Blížící se nedostatek omezeného množství dostupných surovin vzhledem k rozmachu průmyslu a k růstu nároků populace v mnoha rozvinutých nebo rozvíjejících se zemích? Světová politická a mocenská nerovnováha daná měnící se ekonomickou a vojenskou silou jednotlivých zemí? Nerovnováha v růstu populace v jednotlivých oblastech světa, s převahou v chudých oblastech? Změna životního prostředí? Současná forma globalizace? Iracionalita myšlení elit v rozvinutých zemích vedoucí k chybným strategickým rozhodnutím?

Nebo jsme zapomněli, že uvedené krize jsou běžnou součástí vývoje lidstva a jsou nutné k vytvořením nové rovnováhy, která lépe reflektuje změny probíhající během klidového období, pokud tyto změny překročí práh spouštějící krizi. Tedy, že krize jsou nutným plodem doby klidu a pohody a zrání neřešených problémů.

Do jaké míry se společnostem obecně daří krize řešit?

Lidské společnosti řeší krize v rámci svých možností s větším či menším úspěchem a většinou vedou tyto snahy k posunu lidských společností vpřed, skrze aktivaci lidských myšlenkových kapacit, které v době nadbytku a klidu stagnují či regredují. Analogii vidím v imunitním systému organismů, který také potřebuje stimulaci cizorodými a mnohdy i nebezpečnými vlivy, aby byla zachována jeho funkčnost.

Lidské skupiny v minulosti musely řešit krizové existenční otázky denně a náš druh zatím přežil jen proto, že se s nimi dokázal vypořádat, na rozdíl od všech našich vyhynulých bratranců – jiných druhů hominidů.

Mozek jako plastický orgán s velkou pravděpodobností je schopen přestavět se i v rámci populací poměrně rychle, z generace na generaci tak, aby úsporně fungoval v režimu pohody a klidu. Přitom utlumuje centra nutná k přežití, která nejsou za této situace potřeba, ale která jsou agregována (spojena) s mozkovými centry pro intuici, vynalézavost a kreativitu a zdravý selský rozum

Doufejme, že proces je obousměrný a vratný – a že stejně rychle, jak došlo k úpadku zmiňovaných vlastností, se objeví jejich rychlá restituce v populaci po vypuknutí krize. Budeme to potřebovat.

Někdo zastává názor, že současné krize jsme si v podstatě zasloužili, že jsme proplouvali světem příliš lehce… Sledujete některé děje, kterými krize v podstatě vědomě prohlubujeme?

Z mého pohledu jsou krize dané předchozím naším způsobem poměrně úspěšného a snadného bytí a jsou příznaky nutné změny, kterou musí systém podstoupit, abychom mohli pokračovat jako rozvinutá lidská společnost dále směrem k našemu předurčení, které jako lidstvo ve vesmíru máme.

Přiznejme si, že zatím není jasné, jakým způsobem a kam se ubírat. Řešení většinou vyvstávají z celého spektra různých názorů, bylo by proto vhodné zachovat svobodu myšlení a názorovou pluralitu. Asi by bylo mylné se ubírat směrem, který vedl ke vzniku současných krizí. Tedy z mého pohledu je třeba odmítnout podporu současné formy globalizace, současné iracionální řešení klimatické otázky, omezování svobodného vyjadřování skrze boj proti takzvaným dezinformacím, multikulturní a genderové fantazírování a konání, podporu bezbřehé a bezhlavé digitalizace.

Je nutno řešit světovou populační nerovnováhu a stagnaci vědecko-technického pokroku v mnoha směrech, se zaměřením na technologie, které nám zajistí dostatek energie do budoucna. Jsem přesvědčen, že pokud budeme řešit krize dalším posilováním současných ničivých progresivistických trendů, čeká nás hluboký kolaps s propadem, kdy bude další pokrok možný až po dlouhé době.

Dlouhodobě se věnujete také způsobu reakcí našich mentálních schopností v kontextu formování dobou. Jaký trend vidíte?

Začnu odpověď otázkou. Je snaha o vytvoření jednotného a uniformního světa a jednotné celosvětové lidské rasy a nového typu člověka, tak jak si malují progresivisté, skutečně řešením všech problémů lidstva – anebo nás zavede v lepším případě do hluboké trvalé stagnace skrze slibované zrušení všech rozdílů a tím i konfliktů?

Musíme si uvědomit, že nového člověka již bude možno v dohledné době vytvořit genetickými manipulacemi a úpravami prostřednictvím biotechnologií, až se podaří identifikovat skupiny genů, které ovládají složité lidské chování. Toto pak časem má umožnit vykovat člověka požadovaných vlastností fyzických, ale hlavně psychických, dle věrozvěstů progresivismu – viz Harariho Sapiens. Prostředky na to vědci mají již nyní nebo budou mít v blízké budoucnosti. Chceme, aby v takové společnosti žili naši potomci?