Letos si máme připomínat 30. výročí sametové revoluce, ale zatím tento rok příliš slavnostně nevypadá. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a vládní nestability. Co jsme se v kontrastu k tomuto výročí tento rok zatím dozvěděli o naší společnosti? Co nám schází, co nás trápí?

Nevidím na demonstracích nic špatného, naopak je dobré vidět, že lidem není stav společnosti a věcí veřejných lhostejný a stojí jim za to jít do ulic a říct svůj názor. Je ale samozřejmě nepříjemné a mrzí mě, že se demonstruje proti premiérovi a předsedovi strany, které jsem členkou a zvolenou poslankyní. I přes tyto kolikrát až žabomyší války ušla od roku 1989 Česká republika a česká společnost velký kus cesty. Máme se objektivně mnohem lépe, byť to tak některým nemusí vždy připadat, což bych ale přičítala idealizaci doby minulé.

Lidé zkrátka vytěsní to špatné a vzpomínají jen na to dobré, na doby, kdy byli ještě mladí a plní sil. Buďme hrdí na to, kam jsme se dostali a jak jsme se dokázali s minulostí vypořádat. Stále to není ideální a nikdy ani nebude, přesto si myslím, že v porovnání s jinými zeměmi Východního bloku jsme to zvládli velmi dobře.

Politická krize začala jmenováním ministryně spravedlnosti Benešové do funkce. Ale ministryni málokdy vidíme v médiích a požadavky demonstrujících se rozrůstají. Když se na to podíváme s odstupem: Co se to vlastně v rámci Milionu chvilek vyvalilo?

Milion chvilek demonstrovala nejprve kvůli premiérovi a předsedovi vlády a po jmenování ministryně spravedlnosti přidala i toto jméno Marie Benešové, aniž by ministryně udělala jakýkoli čin. Toto se mi nelíbí. Co se vyvalilo? Dle mého spekulace, které si právě Milion chvilek vzalo za své, aniž by zatím cokoli ministryně udělala.

„Babiše a Zemana volili zejména lidé z venkova, starší a méně vzdělaní,“ opakují jejich oponenti, třeba umělci Jiří Mádl a Anna Geislerová. Je letošní odpor proti prezidentovi a premiérovi generační věcí?

Umělci jako je Jiří Mádl a Anna Geislerová mají právo vyjádřit se tak, jako všichni ostatní lidé. Proto zde máme demokracii. Jako generační věc to neberu. Ve svém okolí se setkávám i s mladými a vzdělanými lidmi, kteří Babiše podporují. Jedná se spíše o problém oddělenosti jednotlivých názorových skupin (tzv. sociální bubliny), které ztrácí schopnost mezi sebou komunikovat, v klidu si vyměnit argumenty a pokusit se na něčem shodnout. Není to však problém jen České republiky, podívejte se na Velkou Británii, USA, Německo, ale i další státy.

I do Čech dorazila vlna protestů mládeže za řešení tzv. klimatické krize. Jde o zneužití dětí pro politický aktivismus, nebo o naši ostudu, že tak vážný problém musí brát do rukou dospívající?

Nemyslím si, že jde o zneužití dětí, je dobře, že se mladí zajímají a jsou aktivní. Samozřejmě ne všichni jsou pro ekologii tak zapálení a berou to jen jako uvolnění z dopoledního vyučování, alespoň co jsem měla možnost na Malostranském náměstí vidět :-). Myslím si, že se tomu tato vláda věnuje dostatečně. Dostatečně k tomu přistupují i města a obce svými rozhodnutími v rámci konkrétní situace.

Letos pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká. Čím to je, že společnost je rozhádaná a lidé nevypadají šťastní? Budou výročí 17. listopadu nadšeně oslavovat třeba i lidé v Ústeckém či Moravskoslezském kraji, senioři, samoživitelky či nízkopříjmoví?

I přes růst ekonomiky a obecně se zlepšující situace je stále velká část lidí, která má existenční problémy. Jsou zatíženi půjčkami, úvěry, někdy dokonce i exekucemi. Je pak jasné, že takoví lidé nemohou být spokojeni a slova o hospodářském růstu a rekordně nízké nezaměstnanosti jsou pro ně jen frázemi z médií, ale ne realitou. Je také pak jasné, že si názorově a hodnotově neporozumí s částí obyvatelstva, která nemusí tyto existenciální problémy řešit a která je díky uspokojivé finanční situaci více hodnotově zaměřená. I přes to doufám, že se výročí 17. listopadu bude slavit všude, byť někteří si budou dobu minulou vždy idealizovat, jak už jsem o tom ostatně mluvila.