Proč jste zahájili iniciativu akci Křesťané na obranu před ilegální migrací?

Dovolím si odpovědět zmínkami z textu našeho Otevřeného dopisu. Rozhodli jsme se obrátit na českou veřejnost, politické představitele a duchovní autority mimo jiné i proto, že se nezodpovědné výzvy k otevřenosti vůči imigraci občas dovolávají i křesťanských hodnot lásky k bližnímu. Jde podle nás o drsnou formu morálního vydírání, vytvářející navíc dojem, že kdo si myslí o masové imigraci něco negativního, je patrně zlý člověk a špatný křesťan. Považovali jsme tudíž za nutné veřejně reagovat,  distancovat se od tohoto nátlaku a obviňování  a připomenout, že k zásadám naší Víry nikdy nepatřila rezignace na zdravý rozum a ochota ohrozit domovy své a svých spoluobčanů. Pro vyjádření našeho postoje používáme slov, jež kdysi v jiné souvislosti řekl někdejší pražský arcibiskup, kardinál Tomášek: „Stojíme na straně národa!“ V dobrém i zlém. Nikoli na straně těch, kteří  nezodpovědnou, a snad dokonce úmyslně chybnou, politikou evropské národy ohrožují!

Jaké máte ohlasy?

Vesměs pozitivní. Věřící, včetně řady duchovních, nám píší, že jsme to vyslovili za ně a připojují k Otevřenému listu své podpisy. Je jich již několik set. Kromě toho jsme obdrželi také tři negativní reakce. Jednu od přesvědčeného multikulturalisty a trockisty, druhé dvě od aktivních „vítačů“. 

Co říkáte těm komentářům a komentátorům či zahraničím politikům, kteří Čechy kvůli jejich odmítavému postoji k masové imigraci označují za xenofoby, čecháčky, nehumánní...

Tady bych rozlišil dvě linky, které se bohužel prolínají a vzájemně doplňují. Jednak je to takový protinárodní folklor, jenž si část našich intelektuálů pěstuje jako součást svého pocitu povýšenosti nad ten „hloupý lid“ řezníků a automechaniků. Je to legrační zvláště v kombinaci s tím, že titíž kavárenští elitáři se považují za demokraty (často takzvaně se srdcem vlevo). Myslím, že to zvláštní odcizení se vlastnímu národu má co dělat s určitými mindráky těch lidí. Nevím. V dětství je někdo ve škole nevzal do party či co. Je to skoro diagnóza. Ti lidé nesnáší prakticky všechno, co je české. Knedlíky a vánočním kaprem počínaje a Babičkou konče.

Druhá linie vámi zmíněných komentářů je závažnější, pochází totiž od mediálně známých postav, které jsou zjevně lépe informované, než běžná veřejnost a plní jakési zadání. Připomeňme si například vystoupení Tomáše Halíka, Jana Švejnara a Jana Hartla v pořadu ČT Otázky Václava Moravce ze 14. prosince 2014, kde, dávno před vypuknutím loňské imigrační krize, jaksi připravovali imigraci půdu. Z toho pořadu pochází například onen neblaze proslulý výrok Jana Hartla, že česká společnost je „nepřirozeně etnicky homogenní“, Tomáš Halík tamtéž označil otevřenost vůči imigraci za naši „morální povinnost“ a její odpůrce za extrémisty, Jan Švejnar doporučoval imigraci jako cestu k omlazení Evropy a podobně. Zkrátka věděli už, co se na nás chystá a pomáhali tomu.   

Hovoří se o dělení imigrantů na „uprchlíky“ a „ekonomické migranty“. Pokud ale uprchlík cestuje z první bezpečné země „za lepším“, za lepším komfortem a sociálními dávkami, nestává se z něj ekonomický imigrant? Neměl by zůstat v první zemi, kde mu nehrozí nebezpečí?

To dělení je samozřejmě důležité. Má své morální a právní konsekvence. Je-li civilní osoba, tím spíše rodina s malými dětmi, na útěku před násilím a pronásledováním, je na místě poskytnout jí v rámci možností pomoc a pohostinství. K tomu ostatně naši republiku zavazují také mezinárodní dohody. Naopak k otevřenosti vůči ekonomické migraci nemůže být nikdo zavazován, a to nejen proto, že neexistuje žádný morální imperativ, ani zásady lidskosti, ani křesťanská láska k bližnímu, který by něco takového velel, ale jednoduše také proto, že je to v praxi neproveditelné. Počet uprchlíků je, jak lze z právní definice uprchlictví vyčíst, vždy limitovaný. Naopak počet potenciálních ekonomických migrantů nemá míru ani dno.

Jakýsi anglický novinář kdysi v rozhovoru s Gándhím řekl: „Pane Gándhí, Vám jde asi o to, aby životní úroveň v Indii byla stejná jako v Británii, viďte?“ Gándhí nesouhlasil: „Ne. Nejsem blázen. K tomu by Indie potřebovala ještě jednu celou zeměkouli.“ Mám pocit, že přední evropští politikové a různí ti nekritičtí „vítači“ asi nějak duševně nemocní jsou. Evropa prostě nemá ekonomický potenciál, a vlastně ani dostatek místa, aby mohla uspokojit touhu takzvaného třetího světa po vyšším životním standardu. Masovou ekonomickou imigraci je proto nezbytné odmítnout. Jenže, jak jste naznačil, mnozí z těch ekonomických mají přirozeně tendenci přiživit se na otevřenosti vůči uprchlíkům. Tím spíše je třeba přísně rozlišovat, trvat na tom, aby uprchlíci zůstávali v první bezpečné zemi, a vracet je, pokud se posunou dále, neboť oni sami fakticky již v takové chvíli uprchlíky nejsou.   

Syrský chargé d’affaires v Praze Bašár Akbik řekl, že prostředky, které poskytují evropské státy na jednoho uprchlíka, pokryjí potřeby minimálně šesti až sedmi uprchlíků v jejich vlasti – Sýrii. Kdyby jim adresně státy pomohly, mohli by zůstat ve své kultuře, ve své vlasti a nemuseli by do Evropy. Co si o tom myslíte? Není tedy lepší pomáhat jim u nich doma?

Rozhodně by to bylo lepší. Ostatně i mnozí představitelé syrských křesťanů nabádají své těžce zkoušené věřící, aby ze země neodcházeli, protože to je přesně to, co si tamní džihádisté přejí. Masový odchod syrských křesťanů může znamenat definitivní zkázu jejich komunity, jedné z nejstarších křesťanských kultur na světě. Proto například syrský arcibiskup Jaques Behnan Hindo nedávno poněkud kriticky komentoval i vstřícná slova papeže Františka vůči syrským uprchlíkům, aby totiž nebyla chápána jako pobídky a pozvánky. Komu leží osud těch lidí a jejich starobylé kultury skutečně na srdci, nemůže mít z jejich vystěhovalectví radost. Pokud pak jde o uprchlíky muslimské víry, byla by pomoc v jejich vlasti nepochybně nejlepší prevencí možného průniku skrytých teroristů na Západ. 

Hovoří se o tom, že muslimové budou mít většinu v zemích jako Francie či Británie do 40 let. Při nynějším masovém přílivu možná ještě dříve. Považujete to za hrozbu?

Víte, je tragické, že teprve tváří v tvář imigrační krizi vstupují do veřejné diskuse otázky, které měly západní země řešit již dávno. Ptáte se, je-li předpoklad masového nárůstu muslimské populace v Evropě hrozbou. Hrozbou čemu?

Jak to myslíte?

Chceme-li zůstat sami sebou, tedy uchovat si své jazyky, kulturní návyky, do středověku sahající tradice, estetické hodnoty a tak dále, pak ten současný muslimský vpád skutečně hrozbou je, a to hrozbou smrtelnou. Kdybychom však chtěli být lhostejnou, impotentní společností navzájem izolovaných jednotlivců rezignujících nejen na hodnoty a logiku, ale už i na přirozené instinkty záchovy rodu, vnucovala by se otázka, co by vlastně bylo ohroženo. Ale, rozumějme si správně, podle mého názoru to s námi ještě není tak špatné, jak by si možná nepřátelé naší civilizace přáli. Myslím, že evropské národy jsou schopny regenerace, jen je třeba si uvědomit co opravdu chceme a kým jsme.  

Ohledně imigrantů se píše o rizicích týkajících se kriminality, nemocí, zatížení sociálního systému, asociálního chování...

Ano. A právem. Má-li jít o tak velké počty příchozích, a pocházejí-li z tak kulturně a zeměpisně vzdálených zemí, jsou tato rizika zřejmá. Tváří v tvář davům migrantů lze ovšem tyto problémy již řešit těžko. Dobře to myslím ukázala ta kolínská silvestrovská „ochutnávka“. A může být mnohem hůř.