Co vás přimělo k tomu, abyste už v první den druhého kola senátních voleb nabídl kandidátce, dnes už senátorce, Janě Zwyrtek Hamplové své advokátní služby proti těm, kteří dělali možné i nemožné pro to, aby nebyla zvolena?

Kolegyni Janě Zwyrtek Hamplové jsem nabídl právní zastoupení s tím, že jsem považoval výroky některých mediálních a politických aktérů za hrubě neslušné a urážející. A paní kolegyně souhlasila. Oba považujeme ony hrubé urážky a nadávky za zcela dehonestující a přes čáru; není možné, aby si mohl kdokoli myslet, že si může dovolit prostě všechno. Zvláště za situace, kdy všechny ty výroky byly spojeny s tím, že si Jana Zwyrtek Hamplová „dovolila“ kandidovat do Senátu a že nemá stádovité mainstreamové názory, které by souzněly se světonázorem naší kulturní a mediální fronty.

Které ty výroky byly podle vás nejen za hranou normálního lidského chápání, ale i za hranou zákona?

Celkově vede co do nechutnosti novinář Tomáš Etzler se svými výroky o „šílené krávě“, ale na záda mu dýchají další experti ze sociálních sítí a veřejného prostoru, ať už jde o politiky, jako je bývalá senátorka Jelínková, nebo osoby jako je Lukáš Valenta, který doporučoval kolegyni přímo zatknout, až po taková primitivní nadutá individua jako je Novotný z Řeporyjí s výroky o umolousané dezolátce.

Na druhou stranu to ukázalo, jak se nám ta naše liberálně socialistická partička odkopala a ukázala nám, jaké prasáctví se skrývá pod maskou a slupkou pravdy a lásky. Všechny ty lidičky s velkými srdíčky jsou vlastně jen dobytek, který si nezaslouží cti, respektu, ani jakýchkoli ohledů. Mají plná ústa demokracie a lidských práv, ale jak najednou není po jejich, tak shodí masku a ukazují nám, co jsou skutečně zač. Trochu zasmrádnutá pravda a láska. Nejhorší na tom je, že tyto výroky velmi intenzivně rezonovaly veřejným prostorem, a dosud rezonují, a nikdo z těch slušných a ctnostných politiků neřekl ani popel, nikdo se proti této agresivní sprostotě neohradil. Ba mnohdy naopak.

Jana, se kterou se nějaký čas znám osobně, souhlasila se zastoupením, a vytáhli jsme proti té špíně do boje. Mám s tím bohaté zkušenosti.

Kde je ta hranice, kdy veřejně činná osoba, politik především, musí snést i drsnější kritiku? Když se o předsedkyni Sněmovny Markétě Pekarové Adamové na internetových diskusích i jinde píše či hovoří, že – kulantně řečeno – nepatří mezi nejchytřejší či nejbystřejší, je tohle také žalovatelné?

Obecně platí, jak já sám zdůrazňuji, že nikdo nemá právo nebýt urážen. Ale ta hranice nikdy nemůže být stanovena jako pevná a shodná pro všechny. Je potřeba rozlišovat dvě věci, dvě roviny. Jak jsem již jednou v rozhovoru pro Parlamentní listy uvedl, tak jsem proti jakémukoli vymezování hranic svobody slova, protože si nedovedu představit, kdo by tyto hranice stanovoval. Ačkoli zastánců takové úpravy je u nás dost. A jsou právě z tábora těch, kteří svorně urážejí Janu Zwyrtek Hamplovou nebo Danielu Kovářovou za jejich politické angažmá. Jim by nevadilo, kdyby se nesmělo říkat to, co nelahodí jejich sluchu, a naopak aby byl prostor pro jejich bludy a jediné a neměnné pravdy. S obavami sleduji, jak se pomalu utahují šrouby a omezují se naše svobody na každém kroku. Svobodu slova a projevu považuji za nejdůležitější svobody, kterých jsme v ‚listopadu‘ dosáhli.

Když to doženu ad absurdum, tak pořád máme svobodu říkat, že máme nejslušnějšího premiéra, že slušnost je volit Miloše Vystrčila, a obdivovat slušnou Miroslavu Němcovou, že ho přijela podpořit na koncert „Volíme slušnost“. Konec legrace. Chcete říct, že se obáváte od všech těch slušných, co jsou teď u moci, že nás budou krátit na našich svobodách? Z čeho tak usuzujete?

V poslední době jsme stále více svědky tlaku na regulaci, v jejímž důsledku pak ale budou informace nebo názory o tématech, která trápí naši společnost, označovány v lepším případě jako dezinformace, v horším případě jako projevy xenofobie, rasismu, homofobie, nebo dokonce nesnášenlivosti či projevy nenávisti. A tak sledujeme pokusy o zavádění definic pojmů jako předsudečná nenávist, šéf BIS Koudelka prohlásí, že se bude zabývat mediálními útoky na Pekarovou Adamovou nebo Vystrčila, Vít Rakušan chce sledovat nálady státních úředníků a nejlépe veřejný sektor od lidí s antisystémovými názory, jak on říká, očistit. To je ale krajně nebezpečné a alarmující. Omezování svobody slova a projevu pod diktátem politické korektnosti je začátek konce svobody.