Jak jste se nyní do Ruska vlastně dostal?

Momentálně je asi nejlepším spojením do Ruska letět přes turecký Istanbul. Letěl jsem tam z Vídně s přestupem v Moskvě. Je to dražší, ale trvá to zhruba půl dne. Obletíte Ukrajinu, takže přes území Evropské unie a Běloruska. Na Sibiř jsem pak letěl do Něrjungri a vlakem se přemístil do Tyndy v Amurské oblasti.

Rusové žijící v Německu hodně využívají spojení přes Kaliningrad, které je levnější, ale zdlouhavější. Jinak se létá přes Srbsko, Arménii či Gruzii a státy Střední Asie. 

Jste asi jediný středoevropský autor, kterého znám, jemuž v Rusku nyní vyšel překlad knihy. Jmenuje se Sibiřské siroty: Bajkalkso-amurská magistrála. Jak je toto možné?

Asi nebudu jediný. Překlad nevyšel v tiskové podobě, ale v elektronické. Slovensky ji lze sehnat na mých stránkách, tedy na https://bookspavol.com. Na tu knihu je také odkaz na stránkách věnovaných padesátému výročí začátku výstavby Bajkalsko-amurské magistrály (BAM), což není úplně přesné, protože počáteční a konečný úsek byly postaveny dříve. Hlavní úsek, který měří více než tři tisíce kilometrů od břehů řeky Leny až po řeku Amur, byl opravdu dobudován před padesáti lety. Oslavy byly celkem významnou událostí v rámci Ruské federace.

Název Sibiřské siroty byl pro Rusy trochu nepochopitelný. Nicméně má dva důvody. Jel jsem tam s částí rodiny, takže jsme si připadali jako sirotci a navíc města na Sibiři po rozpadu Sovětského svazu (SSSR) se taky delší dobu cítila jako sirotci, na které se zapomnělo. Dnes je ale situace jiná.

Jak to na oslavách vypadalo?

Měly charakter, na který si pamatuje má generace z dob socialismu. Byly hlavně věnovány veteránům, kteří BAM stavěli v nesmírně složitých podmínkách. Hlavní oslavy probíhaly ve zmíněném městě Tynda, které je považováno za hlavní město BAM. Přišlo tam mnoho veteránů, někteří byli oblečeni v dobových montérkách, na hrudi měli červené šerpy a množství metálů. Šlo o připomenutí těžkých podmínek, ve kterých BAM stavěli. Všeobecně jsou to i přes vysoký věk lidé, kteří mohou rozdávat nadšení, jsou plní obětavého ducha a srdečnosti. V rámci Ruské federace jde o mnohonárodní skupinu, i když se hovoří o úplně nové národnosti Bamovec.

Odhalili velký památník. Z jedné strany je schematická mapa BAM i s uvedením národů bývalého SSSR, které jednotlivé stanice stavěly, a z druhé komsomolci nasedající v Moskvě do vlaku, kteří pak byli vrtulníkem vysazeni přímo na jednotlivých místech v tajze. Museli si nejdřív posekat stromy, aby si na tom místě mohli postavit stany na přespání. Měl jsem možnost mluvit s autorem památníku, který říkal, že jde o zrcadlo té doby. Myslím si, že to celkem pěkně a správně vyjádřil.