Pane Cílku, otázka na tělo – máte strach z covidu? Jsou tu už případy lidí, kteří – ač jinak prokazatelně zdrávi a hluboko v produktivním věku – nemoci podlehli. To vás neznepokojuje?

Ale ano, určitě. Já myslím, že základní postoj k tomu koronaviru je respekt. S trochou nadsázky můžeme říct, že ten covid je prostě protivník, který – když si z něj děláte srandu nebo ho ignorujete – tak na vás zaútočí. Ale ne, zcela vážně – myslím, že strach ani obavy nejsou na místě, ale ten respekt nepochybně ano.

Stále se vedou diskuse o původu koronaviru a také jeho – říkejme tomu původnímu, primárnímu „poslání“. Aneb – byla to jen náhoda nebo záměr, že covid-19 unikl z laboratoří ve Wu-Chanu nebo je to celé jen zcestná hypotéza, protože za to můžou netopýři…

No, podívejte se, pro nás všechny bude rozhodně lepší věřit, že to byli ti netopýři. Protože, jestli se budeme dohadovat, že je to zbraň Číňanů nebo že za tím stojí lidi z Wall Streetu, tak si nijak nepomůžeme. Jenom v sobě budeme živit hněv a stejně se pravdu nikdy nedozvíme. Všechny ty konspirační teorie jsou vlastně selháním velkých médií, protože v nás živí pocit spiknutí, kdy právě ta velká média nám tu pravdu nepřinášejí.

Promiňte, ta velká média – ta řadíte podle počtu čtenářů, respektive diváků a posluchačů, nebo podle nějakého jiného klíče?

Ne, ne, nikoliv takhle odborně. Jednoduše řečeno, velká média jsou ta, která jsou veřejnosti všeobecně známa. Když jsem o tom mluvil, tak jsem měl na mysli třeba New York Times nebo Fox News… Ale v zásadě je to skutečně selhání těchto médií, která by měla být objektivnější. Když vezmu všechny ty konspirační teorie obecně, tak je to všechno ve stejném módu – totiž, že my jsme obětí něčeho nebo někoho. Že se nad námi vznáší nějaká neviditelná síla, která nás de facto drtí – a výsledek může být ten, že se nakonec zlostně osopíme na někoho, kdo za to třeba vůbec nemůže. Zkrátka tyhle teorie nás zahánějí do stavu bezmoci.

Pane Cílku, zdá se, že epidemie koronaviru začíná v ČR přece jen konečně lehce slábnout. Jak byste ohodnotil ty, kteří společně vedli toto protivirové tažení, i když v jednom zcela nekonkrétním případě jménem Roman Prymula se tak dělo pouze po omezený čas…

To, co mně se na panu Prymulovi líbí nebo vždycky líbilo, bylo to, že on je voják a manažer, on není typický politik. Takže on prostě věděl, že nějaké výsledky mít musí, že nemůže jen sedět s rukama v klíně.

A co to jeho odvolání? Návštěva restaurace... Bylo to na něj „narafičené“?

Tak k tomu opravdu nemám co říct, nemám k tomu totiž žádné ověřené informace, i když by mě to samozřejmě také zajímalo. Já jsem pouze přesvědčený, že uprostřed tažení se nikdy nemá měnit vojevůdce. A často dokonce není ani tak důležitý ten vůdce sám, jako ti lidé, kteří ho obklopují. A to byli v tomto případě zejména ředitelé velkých nemocnic a pan Prymula s nimi dokázal vyjít, efektivně je koordinovat a spolupracovat s nimi.

Vidím, že odchodu Romana Prymuly jste zjevně želel – co jste říkal a říkáte na koronavirovou pouť předsedy vlády Andreje Babiše?

Já to řeknu takhle: jsou dva typy lidí. Jedni věci vytvářejí a dělají a ti druzí čekají, jak to dopadne, aby z toho mohli těžit.