Nedávno jste se vrátil z ruské enklávy kolem Kaliningradu. Jak se tam po vypuknutí války na Ukrajině změnil život proti normálu?

V Kaliningradské oblasti Ruské federace jsem byl poprvé, takže konkrétní porovnání s minulostí nemám. Nějaké zásadní rozdíly oproti našemu způsobu, tempu a komfortu života jsem nepozoroval. Před cestou jsem byl zvědavý, jak funguje platba kartami. Pro domácí s tamními kartami je plně funkční. Běžně platí elektronicky v obchodech, restauracích, na čerpacích stanicích. Tam se můžeme jen divit jejich cenám za naftu a benzín.

Kaliningrad svou architekturou a množstvím obchodů s jantarem zapadá do řetězce pobaltských míst, jako je Gdaňsk, Klaipeda, Riga, Tallin. Je to destinace, kterou si do seznamu návštěv dávají mnozí cestovatelé. Já jsem však v ulicích mnoho turistů nepotkal. Jen několik ruských skupinek. Přítele Maksy, který se věnuje turismu, jsem se ptal, jestli je počet turistů vzhledem k předvánočnímu období přiměřený. Řekl, že je tam turistů výrazně méně. Takže jedna změna oproti normálu. Za pár dní pobytu si ale takové detaily jen těžko uvědomíte.

Do jaké míry je to ruské území odtrženo od zbytku země?

Mí polští přátelé považují toto území jen za velké ruské skladiště zbraní vklíněné mezi Litvu a Polsko. Navštívil jsem Sovietsk a Kaliningrad. Sovietsk leží přímo na hranici s Litvou. Od ní ho odděluje řeka Neman. Je to ospalé městečko, kde se v předchozích letech do renovace očividně velmi neinvestovalo. Je to tak trochu skanzen bývalého režimu. Historicky je město známé podpisem mírových dohod – Tylžským mírem. Začátkem července 1807 byly v pruském městě Tilsit, tak se původně Sovietsk jmenoval, podepsané mírové dohody mezi Napoleonem a ruským carem Alexandrem I. a po dvou dnech mezi Napoleonem a Pruskem.

Kaliningrad, to je jiné kafe. Město s obnovenými a s nově postavenými domy. Určitě mu pomohlo, že se tam v roce 2018 hrály zápasy mistrovství světa ve fotbale.

Rychle si tu uvědomíte historické propojení s Německem, kterého součástí bylo to území do roku 1945. Nejsilněji to vnímáte všude přítomným jménem Immanuela Kanta. Tento německý filozof konce 18. století, poslední představitel osvícenství, se v Kaliningradu narodil a zemřel a je tam pochovaný. Německou minulost připomenou i stánky s rychlým občerstvením s nápisem König Wurst.

Jak se tam odrážejí nedávné vtípky části české společnosti o anexi Královce?

Obyvatelé Kaliningradu, se kterými jsem se setkal a povídal si s nimi, zřejmě ten vtip nezaregistrovali. Nikdo se mnou na tohle téma řeč nezavedl. Oblast jsem procestoval napříč a parkoval jsem na ulici. Auto s evropskou espézetkou nebudilo žádné vášně. Nikdo mi gumy nepropíchal.

Takže tam žijící Češi a Slováci žádná příkoří od místních nezažívají?

Hodně času jsem strávil ve společnosti dvou slovenských katolických misionářů. Po pravdě, byli hlavním cílem mé cesty. S oběma jsem před tím uskutečnil rozhovor do knihy Bajkal, vydané letos v létě. Ze svého čtvrtstoletého působení na různých místech Ruské federace jsou i bez vtipů o Královci celkem zvyklí na různá ruská administrativní „specifika“. V této době nevylučují možnost, že budou muset Rusko opustit. Důvod obavy je ale mimo tento vtip. Moskevský arcibiskup odmítl podpořit ruské „aktivity“ na Ukrajině. Prý je mezi různými církvemi působícími v Ruské federaci výjimkou.

Jak vnímáte evropské snahy o ekonomickou a energetickou segregaci Ruska?

V okamžiku aktuálních událostí je to asi logický politický postup. Dlouhodobé fungování ekonomiky bez vzájemných kontaktů bude pro obě strany určitě bolestivé. Vzhledem k mentalitě lidí v mimořádně dynamicky rostoucí východní Asii, předražování si surovinových vstupů a též dopravních tras pro Evropany nebude jednoduché zůstat konkurenceschopnými. Ale i druhá strana nás potřebuje.

Během cesty jsem se seznámil s německým podnikatelem působícím v Kaliningradu. Je to „importovaný“ Němec z bývalého Sovětského svazu. Potomek mnoha generací Němců žijících v Rusku, který se před koncem éry Sovětského svazu vystěhoval do Západního Německa. Má velmi úspěšnou firmu na výrobu exkluzivních jachet a hausbótů. Na kompletaci lodí jednoznačně potřebuje subdodávky dílů ze Západu. Ptal jsem se, jestli to není problém. Odvětil, že si umí zabezpečit, co potřebuje. Také jsem se dotázal, jak je to s dodávkami po 24. únoru. Říkal, že zlom nastal po mobilizaci. Tehdy víc než měsíc neměl žádnou novou objednávku ani nepracoval na nové objednávce. Den před naší schůzkou s ním podepsal nový kontrakt nějaký známý ruský rocker z Moskvy. Prý se dlouho, opravdu dlouho rozhodoval. Byl zvyklý na plné koncertní sály, a nyní je má poloprázdné. Nakonec se ale rozhodl pro velkou osobní investici.

Jste slovenský podnikatel. Jaké následky energetické krize a inflace vidíte ve své zemi? 

Všeobecně jsou známy případy ukončení nebo přerušení práce v hutnických závodech ve Žiaru nad Hronom a v Istebném. Velmi zlé je, že podniky neznají cenu energie v roce 2023 a proto mají vážné problémy s plánováním cen produkce a prací na objednávkách pro obchodní partnery. Velmi rychle se vytrácí konkurenceschopnost v cenové oblasti a přerušení nebo ukončení činnosti je skutečně vážný personální problém. Propuštěný zaměstnanec rychle ztrácí odborné zručnosti a pracovní disciplínu.

V segmentu výrobců oken, kterým dodává naše firma výrobní technologie, inflace v roce 2022 pomohla k navýšení obratu při nižší kusovosti výroby. Tento rok byl pro mnohé firmy velmi dobrý. Před koncem roku ale nastal dramatický pokles nových objednávek a ten bude zřejmě dlouhodobější a v desítkách procent v meziročním porovnání. Velkým problémem bude, když si politické vedení země osvojí představu, že k dobrému hospodářskému výsledku se firmy dopracovaly díky správné ekonomické politice. Ještě vážnější situace nastane, když dočasná nebo nová vláda podcení nutnost rychlého přijetí podpůrných programů pro podniky postihnuté náhlým poklesem objednávek.

Německo ohledně toho začíná ochranářskou politiku směřující na své domácnosti a podniky. Do jaké míry to může být pro malé státy jako Česko a Slovensko hrozbou?

Známý, jenž pracuje pro globální výrobce dílů pro automobilový průmysl, si mi stěžoval, že výrobní závody jejich skupiny v Německu a také ve Francii mají už od začátku podzimu pevně dohodnuté ceny energie na celý rok 2023. Slovenská produkce ceny energie nezná a management neví, jak správně kalkulovat ceny na rok 2023. A samozřejmě, je tu společenská výzva, jak udržet zaměstnance v technologicky dobré kondici a jak je zachovat pro náš trh práce. Zprávy z Německa, které ve své otázce uvádíte, jasně avizují, jakou důležitost v té zemi přikládají zachování si schopnosti vyrábět.

Někteří prognostici předpovídají konec války na Ukrajině na polovinu příštího roku s tím, že od té doby se bude ekonomická situace zlepšovat. Souhlasíte?

Nejsem v této oblasti odborníkem. Můj kamarád z Čukotky, který nyní žije v Kaliningradu, s jistotou tvrdil, že mír nastane až v roce 2025.