Je dobojováno. Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě se nepovedlo, pro bylo 92 poslanců, proti 90, opozici tedy chybělo 9 hlasů. Co si o celé páteční anabázi myslíte?

To, že se opozice pokusila vyslovit vládě nedůvěru, je naprosto pochopitelné. Možná, že by za této situace spíše bylo podivné, kdyby se o to nepokusila. Tohle je v naprostém pořádku. Co už ale v takovém pořádku nebylo, je chování sociální demokracie, kdy se stalo, a tuším, že to bylo v novodobé historii poprvé, že vládní strana nebyla schopna podpořit vládu, ve které sama sedí. Socialisté teď nejsou v lehké situaci, proto se pokusili zvolit strategii ‚ani tak, ani onak‘ a v podstatě se nakonec stejně stane, že je neminou negativní scénáře, které by je potkaly, kdyby tu vládu přímo podpořili. Oni tak dlouho lavírovali, až zvolili variantu, která pro ně v konečném důsledku nebude nijak přínosná. A tím, že nepodrželi Babišovu vládu, se ještě shodili coby koaliční partner.

Kdo uspěl, kdo neuspěl? Co Tomio Okamura, který se nejprve postavil po bok předsedů stran bývalého demokratického bloku a Pirátů, aby poté svá vyjádření omezil na to, že chce ve vládě nahradit ČSSD?

Tomio Okamura dokázal „Demokratický blok“ celkem úspěšně zesměšnit, protože všichni víme, že představitelé „Demokratického bloku“ dlouhodobě říkali, zvlášť silně to tedy říkali představitelé ODS a TOP 09, že jakákoli spolupráce s Tomiem Okamurou je nepřípustná. Vzpomeňme si na to, že tyto strany dokonce chtěly ze svých řad vylučovat ty spolustraníky, kteří na komunální úrovni budou s SPD spolupracovat. Docela by mě zajímalo, co si ti spolustraníci mysleli, když po tom všem viděli předsedy svých stran, jak na společné tiskovce stojí v jedné řadě právě s Tomiem Okamurou.

Co si s odstupem myslet o atmosféře, kterou zejména protesty 17. listopadu, jmenovitě například vyhazování věnců do koše, vyvolaly? Jak to vidět v kontextu protestů posledního půlroku? Nejprve 21. srpna lidé křičeli na premiéra Babiše u rozhlasu, potom se 28. října demonstrovalo proti Zemanovi před Pražským hradem.

Já rozumím tomu, že oprávněně zklamaný nevolič Babiše, který vidí, jak premiér není schopen vysvětlit své kauzy a není ani schopen se k nim postavit čelem, se uchyluje k takovému extrémnímu řešení. Lidé mají pocit, že vlastně nic jiného nezmůžou. V okamžiku, kdy vyhodí do koše kytici, kterou někde položil Babiš, tak mají pocit velmi krátkodobé morální převahy. Mají alespoň na chvilku pocit, že mu to nějak mohli vrátit, že nad ním najednou na vteřinu zvítězili, když jeho kytku hodili do koše.

Je to ale samozřejmě naprostý nesmysl. Já rozumím pocitům těch lidí, na druhou stranu se mi strašně nelíbí, když si někdo osobuje právo rozhodovat, kdo smí nebo nesmí někam pokládat kytky. To, co dělá Babiš, je špatně, ale zároveň je špatně mu vyhazovat kytky do koše. Není řešením, že se budeme vzájemně přebíjet ve špatných řešeních. Navíc je potřeba mít pořád na zřeteli tu zásadní věc – že Andreje Babiše je potřeba porazit v demokratických volbách. Já naprosto nezpochybňuji demonstrace jako demokratický institut, nezpochybňuji protesty, na to samozřejmě lidé v demokratické společnosti mají právo. Ale tyhle protesty nikdy nepovedou ke změně politického kurzu. Od změny politického kurzu jsou tady demokratické volby. A každý, kdo chce porazit Babiše, se musí dívat tímhle směrem.