Pane profesore, pokusme se společně poskytnout opravdu objektivní historický náhled na tuto věc. Ptám se proto zcela přímo: Byl maršál Koněv válečný hrdina, nebo naopak válečný zločinec?

Posoudit tuhle otázku je poněkud obtížné, určitě bych se nevyjadřoval takto expresivně.

Musíme si uvědomit, že on během svého života prošel různými etapami a peripetiemi, tak jak postupně ubíhalo bouřlivé 20. století. A nic v historii není černobílé.

V souvislosti se zmiňovaným pomníkem se samozřejmě nejvíce akcentují jeho zásluhy o osvobození Československa, a je zapotřebí říci, že tyto zásluhy jsou nesporné a neoddiskutovatelné.

Protože bez klíčového zapojení Sovětského svazu by spojenci nacistické Německo pravděpodobně nikdy sami porazit nedokázali!

Takže opakuji, že ten fakt osvobození je zkrátka nezpochybnitelný. To je věc číslo jedna, kterou bych k tomu rád řekl. Samozřejmě můžeme zmínit i vlasovce a diskutovat o jejich podílu na osvobození Prahy, který byl nemalý. Také se můžeme ptát po jejich tragickém osudu, o kterém maršál Koněv musel s největší pravděpodobností vědět.

Ale nic to nemění na faktu, že Rudá armáda osvobodila (s částečnou pomocí Američanů na západě Čech) celou naši zemi od šestileté nadvlády hitlerovského nacismu.

To se tedy psal rok 1945, ale tím život a kariéra maršála Koněva ještě zdaleka nekončí...

To je pravda. Koněv byl nadále ve vysokých vojenských funkcích, ověšen nespočtem řádů a medailí. Zatímco u nás to byl stále symbol osvobození, například pro Maďary je Koněv podnes velmi negativní historickou postavou, neboť právě on velel nechvalně známému krvavému vojenskému zásahu proti maďarskému pokusu o státní převrat v roce 1956.

Dále musíme vzít v potaz i jeho následné působení v NDR, které vyvrcholilo až berlínskou krizí a stavbou Berlínské zdi, i když jeho podíl na této věci je samozřejmě nejasný a poněkud diskutabilní, stejně tak jako jeho údajná „špionáž“ v rámci návštěvy zástupců Sovětského svazu v Československu v květnu 1968, kde Sověti, jak se později ukázalo, skutečně sondovali, jak se vyrovnat s pražským jarem, což, jak víme, potom vyvrcholilo vstupem vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna. Ale jaká v tom byla role maršála Koněva, to je těžké říci.

Já si jenom dovolím podotknout, že Koněvovi bylo v roce 1968 už plných 70 let a nepůsobil v žádné vysoké funkci. Jeho tehdejší setkání s československým prezidentem Ludvíkem Svobodou patrně žádné klíčové informace použitelné při následné invazi nepřineslo…

Ano, jsou to jen spekulace, a já bych ho také určitě nečinil jakkoliv odpovědným za ty další nešťastné události, které následovaly v srpnu.

Faktem ale je, že rok 1968 s naším vztahem k SSSR opravdu hodně a velmi silně zamával, byl to prostě důležitý historický zlom a mezník.

A další důležitý aspekt je ten, že Koněvova socha nebyla postavena někdy těsně po druhé světové válce, ale až v roce 1980 (sedm let po jeho smrti), tak si myslím, že mnoho lidí na to dnes nahlíží jako na cosi, co mělo vlastně demagogicky ospravedlnit ten vojenský zásah v roce 1968 a silně následnou přítomnost sovětských vojsk v Československu až do začátku 90. let.

Dá se říct, že Koněv se vlastně v tomto smyslu stal tak trochu „obětí“ té proměny našeho vztahu k Rusům, která byla skutečně elementární.