Právník: Je jasné, proč ten paragraf prosazují. Volby a BIS

Jak jako právník hodnotíte návrh nového trestného činu „neoprávněná činnost pro cizí moc“?

Jako nebezpečný. Neobávám se ani tak odsuzování za tento trestný čin, protože stále věřím, že soudci jsou při smyslech. Obávám se však, že by mohl být tento nový paragraf trestního zákoníku využíván k šikanování opozičních politiků a aktivistů.

Mainstreamoví politici, kteří se pokoušejí nový trestný čin prosadit, dobře vědí, že už samotné vyšetřování veřejně činných lidí je svého druhu trestem, který pro ně může mít negativní politické důsledky.

Ve zmíněném paragrafu, respektive v důvodové zprávě, se hovoří o tom, že jednání nemá být posuzováno podle toho, jakou činnost osoba vykonávala, ale s jakým úmyslem tak činila. Jak se podle vašeho právního názoru toto slučuje s konceptem právní jistoty, podle kterého musí být jasně řečeno, co je trestné a co ne?

Jak si všimla Hana Marvanová, je to ve své podstatě trest za úmysl dělat něco, co je jinak zcela legální, s určitým cílem. Příprava má být trestná a neoznámení také. Jinak řečeno, tento nový trestný čin má určité rysy orwellovského ideo zločinu, což je něco, co v demokratickém právním státě nemá mít místo. Pobavil mě v tomto ohledu ministr vnitra Rakušan, když ve svém nedávném komentáři nejprve popřel trestnost pouhého úmyslu, aby pak o několik řádků dále popřel sám sebe, když napsal, že aby mohlo být přispívání na sociálních sítích podle nového paragrafu trestné, muselo by být prokázáno „… i to, že pachatel zamýšlel ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu či bezpečnost ČR a také že tak vědomě činil pro cizí moc“.

Co říkáte na způsob, jakým byl v Poslanecké sněmovně v rámci novely Lex Ukrajina protlačen?

Prosazování něčeho takového jako přílepku je na hraně ústavnosti a zcela jistě je to drzost. Rovněž to, jakým způsobem předkladatelé v důvodové zprávě zametli s ústavně garantovaným právem na svobodu projevu, je projevem arogance. Přilepení právě k novele Lex Ukrajina však také naznačuje, proč to je prosazováno. Evidentním cílem je stíhat ty, o kterých se struktury mainstreamu domnívají, že jednají v ruském zájmu. Jenže nálepky „proruskosti“ někteří mainstreamoví politici rozdávají až s neuvěřitelnou lehkostí. Je tedy namístě se obávat zneužívání, pokud bude nový trestný čin nakonec prosazen.

Podle informací ParlamentníchListů.cz z Ministerstva spravedlnosti připravilo text přímo ministerstvo a skupina poslanců byla využita pro „paralelní načtení“ se zdůvodněním, že v rámci novely trestního zákoníku by se to nemuselo stihnout v tomto volebním období. Máte nějaké vysvětlení, proč je takový „tlak na rychlost“?

To nevím. Mohu jen spekulovat. Každého jistě napadne to, co se nabízí. Parlamentní volby na podzim a s nimi související potřeba z některých lidí udělat před volbami cimrmanovské sprosté podezřelé může být neodolatelná.

Mezi novináři se objevily informace, že na přijetí normy měly velmi tlačit tajné služby. Měli bychom být na pozoru, pokud zde rozvědka přímo ovlivňuje legislativu?

Odpovím takto: Každý si mohl přečíst nápadně aktivní komunikaci BIS ve prospěch této legislativy.

Jak celkově vnímáte současnou roli BIS a jejího ředitele, který vystupuje v médiích, komentuje dění, a naposledy dokonce hovořil o tom, jak chce tajná služba monitorovat kampaň před sněmovními volbami. Je tohle to, co by tajná služba měla dělat?

BIS je bezpečnostní složka a ke všemu ta, která by měla pracovat diskrétně, spíše v ústraní. Nepotřebuje a nemá mít žádné P. R., snad jen při shánění nových zaměstnanců. Současný ředitel vystupuje aktivisticky, což je nepřijatelné. Neumí si vybrat, jestli chce být politikem, aktivistou nebo ředitelem tajné služby. A to je chyba.

Není to součást obecnějšího trendu, kdy do veřejné debaty i do legislativy proniká „bezpečnostní narativ“ a přístup? V čem vnímáte největší nebezpečí tohoto přístupu?

Bezpečnost je jedním ze základních úkolů státu a jednou ze základních povinností státu vůči občanům. Tedy onen „bezpečnostní narativ“ ve veřejné debatě mně sám o sobě nijak zásadně nevadí. Nesmí ovšem pronikat do řízení státu. Oddělenost bezpečnostních složek od ostatních částí veřejné správy a civilní, a dodal bych neaktivistické, řízení bezpečnostních složek jsou nepřekročitelné zásady.

Když se bavíme o trestní politice, Česko má novou nejvyšší státní zástupkyni Lenku Bradáčovou. Očekáváte v této souvislosti nějaké změny v trestní politice?

Spíše ne. Pokud by ovšem docházelo k přílišné koncentraci moci v rukou nejvyššího státního zástupce, bylo by to varovné. Zvláště pokud by takto mocný člověk a lidé kolem něj měli „k dispozici“ nový trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc.

V posledních letech jsme svědky trendu větší kriminalizace verbálních skutků a všeho, v čem figuruje „nenávist“. Předchůdce Bradáčové v tomto směru vydával i varování NSZ občanům. Očekáváte v tomto směru nějaké změny, nebo naopak potvrzení nebo možná ještě přiostření trendu?

Nežijeme v nesvobodné společnosti, to by bylo přehánění. Současně ale pro svobodu projevu existuje řada vážných hrozeb. Například známý Digital Service Act nedávno schválený Evropskou unií a o něj opřená řízení Evropské komise proti provozovatelům sociálních sítí. S výroky nejvyššího státního zástupce je to podobné jako s ředitelem BIS. Pokud tito mocní lidé vyhrožují určité části lidí, jakkoli nám jejich politické názory mohou připadat odpudivé, na klidu to nepřidává.

Hodně se mluví o tom, co všechno se změní po nástupu Donalda Trumpa a změně přístupu k neziskovým organizacím, které tuto agendu prosazovaly. Očekáváte, že v Česku v této atmosféře bude utlumeno tažení proti „dezinformacím“ a proti „nenávisti“?

Pokud jde o cenzuru soukromého původu, zde je trend jasně pozitivní. První vlaštovkou byla koupě sociální sítě Twitter Elonem Muskem a její „osvobození“ a také uveřejnění tzv. Twitter-files. Po zvolení Donalda Trumpa následoval zásadní projev majitele Facebooku a Instagramu Marka Zuckerberga, který oznámil uvolnění cenzury na Facebooku. S evropskými politickými lídry to však zatím mnoho neudělalo. Musíme zřejmě počkat na volby v těch největších evropských zemích. Jejich výsledky ukážou směr dalšího vývoje.