Máme za sebou více než měsíc karantény a stavu nouze. Začíná se mluvit o rozvolňování opatření a návratu k běžnému životu. Vy ale upozorňujete, že některá příliš radikální uvolňování mohou vést až ke spáchání trestného činu, konkrétně „šíření nakažlivé lidské nemoci“. Je zřejmé, že nějakým způsobem to uvolnění opatření bude muset být dříve či později provedeno. Jak to tedy mají odpovědní ústavní činitelé udělat, aby se nemuseli obávat, když výše zmíněný trestný čin je trestný už ve fázi přípravy?

Trestný čin podle mého právního názoru již spáchán byl, a to konkrétně trestný čin podněcování k trestnému činu. Je páchán stále znovu a znovu různými výzvami k promořování populace.

Za a) je to zcela nový virus, stále různě mutuje, a bez ohledu na to, zda se vyvinul sám nebo někdo nedopatřením převrhl zkumavku, nemáme vůbec jistotu, že lidé, které napadne, skutečně imunitu získají a na jak dlouho. Všichni vaří z vody, a v takové situaci je namístě maximální opatrnost, ne ruská ruleta.
 

Za b) I pokud by k zisku imunity došlo, aby promořování fungovalo, musíte promořit všechny. Jenže všichni by to nepřežili… takže si můžete vybrat: buď pár desítek až set tisíc lidí prostě obětujete, nebo se je pokusíte vytipovat předem – budou sem spadat všichni starší lidé, kardiaci, diabetici, onkologičtí pacienti, obecně všichni nějak chronicky nemocní lidé, pro které covid může být posledním hřebíkem do rakve, a to doslova – tyto lidi byste pak musel doživotně izolovat od všech ostatních... a ani pak nepodchytíte zdaleka všechny, jednak tu nutně bude nějaká chyba v určení, kdo je ohrožen, jednak nikdy nepodchytíte lidi zcela zdravé, ale z nějakého důvodu přecitlivělé právě na covid …

Tudíž vědomé promořování populace samo o sobě, bez lege artis, by bylo pácháním trestného činu, který zmiňujete ve své otázce, velmi pravděpodobně s vysokým počtem mrtvých, možná by mohlo jít i o obecné ohrožení.

Ještě jinak: představte si, že jste v noci na vysokém mostě a nemůžete jít dál, ani zpět. Promořovači připomínají supermany, kteří se v takové situaci vrhnou po hlavě dolů v naději, že je velká šance, že dole teče řeka. Normálně bych je nechal, ať si skočí, je to jejich život, ale tady jsme v situaci, že když je necháme skočit, vezmou s sebou i ostatní, a dole nemusí být čistá řeka, ale existuje i dost velká pravděpodobnost, že tam je pevná betonová plocha.

Z nějakého důvodu se k promořování hlásí někteří lékaři. Jenže, jsou to zpravidla lékařské celebrity, zpravidla z úplně jiných medicínských oborů, zpravidla nějak spojení s politickou opozicí nebo sami se snažící o politickou kariéru. Ostatně, ve výzvě 11 lékařů se mluví hlavně o ekonomických škodách, a pokud toto napíše lékař, pak nemluví jako lékař, ale jako politik. A dost možná je jen někdo zneužívá jako pokusné balonky, protože kdyby to řekl třeba pan Kalousek nebo pan Fiala, abych jmenoval jen ty nejvýraznější představitele opozice, že bude lépe nějaké lidi obětovat, abychom si nesnížili životní standard, tak s nimi voliči vyběhnou, ale když v zemi, která má zbožnou úctu k bílým plášťům, poskytnou to alibi lékaři, navíc to řeknou hezky zaobaleně, tak je to hned něco zcela jiného, na to může dost lidí skočit.

Tady nejde o to, kdo má, či nemá pravdu, to teď neví nikdo. Tady jde o to, že nikdo nemá právo hazardovat s životy druhých.

Prezident Miloš Zeman mluvil o uzavření hranic pro běžné cestování až na rok. Souhlasíte s tím, že situace je natolik mimořádná, že bychom měli akceptovat takové omezení svobod?

Tady je obrovský deficit vlády i prezidenta. Na jednu stranu platí, že když je jednou vyjímečný stav, tak se má poslouchat, a ne držkovat, ale také platí, že moudrý šéf se to poslouchání snaží ostatním co nejvíc usnadnit. To znamená vysvětlovat, co dělám a proč, aby lidé, kteří se mými pokyny mají řídit, se s nimi mohli ztotožnit nebo aspoň aby věděli, že mé příkazy mají nějakou logiku a jakou, aby si nemuseli připadat jako nesvéprávné ovce. Být v té pozici já, tak občanům řeknu zhruba toto: Podívejte se, jsou před námi dvě možné cesty. Ta první znamená nechat virus být, ono to nějak dopadne, ale nikdo vás ani trochu neomezí. Ta druhá znamená, že se uskromníte, izolujete, jak to jen jde, aby virus postupně vymizel. Ať se vám to líbí nebo ne, zvolil jsem tu druhou cestu, protože šéfem jsem tady já a ne vy. Mým prvotním cílem je dostat virus do rozumných čísel, a zatímco budete izolovaní a virus bude umírat hlady, připravit program chytré karantény – to znamená vyhledávat a izolovat jen potenciálně nakažené lidi, ideálně ještě předtím, než stihnou někoho nakazit. A mým konečným cílem je virus buď zcela vyhubit, nebo udržovat virus o hladu tak dlouho, než vznikne nějaký lék.