Česko jako nemocný muž Evropy. Tak nás označila zahraniční média. Prý už nebudeme těžit z levné pracovní síly a vlastní nejvyspělejší průmysl nemáme. Jak v tomto kontextu hodnotit tento rok? A máte nějaký „recept“, jak z toho ven?

Nejdříve mi dovolte vyjádřit upřímnou soustrast pozůstalým po tragické a hrůzné události, jež se odehrála na filozofické fakultě. Jsem v myšlenkách se všemi, jež se tato nepochopitelná tragédie dotkla.

Co se týče české ekonomiky, ta se oproti predikcím z počátku tohoto roku, kdy byl očekáván mírný nárůst, naopak postupně propadla ze stagnace do recese. Příčin bylo více, samozřejmě chování spotřebitelů, kteří už prostě nemají za co utrácet, ceny energií, na kterých je náš průmysl fatálně závislý, stejně jako provázanost s Německem, opakovaně nejvyšší inflace v EU a další faktory. Recept mám a řekl bych velmi proveditelný. Jelikož vláda opakovaně odmítá poslechnout rady odborníků, ekonomů a konec konců i nás opozice a vždy udělá přesně pravý opak toho, než je v dané chvíli nutné, je jediným řešením odstoupení této vlády. Nová vláda, složená z odborníků, by pak musela výrazně přepracovat konsolidační balíček, podpořit investice i zaměstnance, podnikatele a podniky snížením daní a znovuzavedením daňových zvýhodnění a odpočtů.

Kdo z vládních politiků si zaslouží za činnost v letošním roce pochvalu a kdo přesně naopak? A nevynechme z tohoto hodnocení ani pana prezidenta….

Když to řeknu ironicky, pochvalu si zaslouží premiér Fiala za to, že konečně vyjel do zahraničí a přesvědčil se tak říkajíc na vlastní oči, jak předražené a bohužel v porovnání se západem druhořadé potraviny u nás máme. Očekával bych ovšem navazující kroky, které jsem již nezaznamenal. Prezidentův mluvčí sice vyzval občany k tlaku na řetězce, ale sama vláda žádné řešení nenabídla. Ostatní členové vlády jsou na tom již jen hůře, od ministra vnitra Rakušana, který ve strachu před oprávněnou kritikou zavádí cenzuru, přes ministryni Černochovou, jež spolu s ministrem Síkelou neuváženými výroky kazí obchodní příležitosti i mediální obraz České republiky, až po ministra Hladíka, který ve své snaze vyhovět parametrům Green Dealu, žije naprosto mimo realitu. Samostatnou kapitolou je pak ministr financí Stanjura, který je přímo odpovědný za tragický stav naší ekonomiky, a ministr zahraničí Lipavský, jehož setrvání ve funkci i přes mezinárodní blamáže, které svou neschopností způsobil, je mi naprostou záhadou. Opravdu bych chtěl chválit, ale…