Co pro vás Jan Hus znamená?

Byl to jeden z mnoha mých předků.

V čem byl jeho největší přínos? Jaký je jeho odkaz pro dnešek, čím se od něj můžeme inspirovat?

Tak jako u všech historických osobností, ani v jeho případě není důležité, jaký byl ve svém pozemském snažení, ale jaký přínos mají legendy a mýty, které se kolem něj vytvořily. A jako vždy je podstatné, kdo a co si z těch mýtů a symbolů chce vzít. V žádném případě nechci snižovat jeho význam, ale vždycky je dobré dívat se na ideologii z více stran. Muslimský atentátník je pro muslimy mučedník, pro nás terorista. Jan Hus byl pro utrakvisty mučedník, pro katolíky kacíř a z jejich pohledu si nic jiného nezasloužil (nic na tom nemění lítost, kterou papež vyjádřil; ostatně současně dodal, že jeho učení bylo mylné). Ve filmu Jana Vávry je Hus vtělením Klementa Gottwalda, v novém filmu je zase personifikací Václava Havla. Tak si vyberte!

Jaké největší nepřesnosti jsou v souvislosti s ním v našem národním povědomí zažité?

V národním povědomí je zažité jen to, co jako na kolovrátku opakují školy, média a politici. Takže je logické, že jen málo z toho, co se o něm říká, je pravda. Všichni dnes už snad vědí, že vypadal jinak, než se dříve tvrdilo. Méně se ovšem ví, že možná nebyl tím, kdo zreformoval starou češtinu, nebyl tím, kdo osobně u Václava IV. prosadil Dekret kutnohorský, jímž získali Češi tři hlasy na univerzitě, nebyl tím, kdo by horoval pro podávání kalicha. Svá díla psal česky nikoli pro prostý lid, ale pro kněze, kteří neuměli pořádně latinsky. Jan Hus byl z masa a kostí, se všemi ctnostmi a nectnostmi obyčejného člověka. Měl své touhy, vášně i prostý lidský strach. Jako člověku mu rozumím a psal jsem o něm s velikými sympatiemi, ale vadí mi, pokud o něm hovoří lidé jako vystřižení z Krylovy balady, kteří kladou věnec na hrob neznámého vojína.

Zůstalo v naší povaze něco z husitství?

Především je třeba pochopit, že husitství nezformovalo povahu středověkého českého národa. Češi byli v té době kverulanti, byli to lidé odvážní, kteří milovali svou vlast a jazyk a byli pro ně ochotni bojovat a trpět. Proto mohlo právě u nás vzniknout husitské hnutí. To samo povahu středověkého českého národa nezměnilo, naopak, vyrostlo z ní. Jenže pak přišla třicetiletá válka, kdy jsme přišli o své elity a pak po celé generace hrbili hřbet. To se samozřejmě fatálně podepsalo na povaze a psychologii lidí. Dnes nemáme ze středověké odvahy a skutečné národní hrdosti našich předků téměř nic, rádi se klaníme vrchnostem a není náhoda, že na rozdíl od Slováků, Poláků a Maďarů jsme tak servilní vůči Bruselu.

Ovlivnila Husova osobnost nějakým způsobem katolickou církev?

Za dvě tisíciletí své existence měla církev zástupy ideových odpůrců, kteří ji chtěli reformovat a napravit stejně jako Jan Hus, tisíce jich upálila a jejich díla proklela, a přesto se příliš nezměnila. To neříkám proto, že bych chtěl církev pomlouvat, nebo něco takového odsuzuji. Každý si logicky hájí své a je nesmysl věřit, že všichni táhneme za jeden provaz. Z hlediska čistě historického má církev mou úctu, protože navzdory revolucím si pevně stojí za svým a na rozdíl od současných politiků hlásala vždycky totéž. Stejnou úctu chovám k Janu Husovi. I on si stál pevně za svým.