Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Ekonomicky to vypadá úplně jinak. Lidé jsou sice stresováni mnoha věcmi, jako je uprchlická krize, z médií se na ně valí obrázky bojůvek, komplikuje se bezpečnostní situace v Evropě, ale čistě ekonomicky vzato čísla hovoří úplně obrácenou řečí. V Česku máme ekonomický růst blízko 5 %, extrémně nízkou nezaměstnanost a mimořádně nízký počet uchazečů na jedno pracovní místo, mimořádný růst tržeb v maloobchodu, takže z tohoto pohledu nám nechybí nic a těžko by mohlo být ještě lépe. Srovnatelná situace tady byla naposledy před vypuknutím krize v roce 2008.
Vzhledem k tomu, že ekonomický výkon nelze zvyšovat donekonečna a ta čísla příští rok už nebudou tak vysoká, ačkoli příští rok bude ekonomika stále slušně rozjetá. To je vidění nezkreslenou optikou, ne nějakými pocity, ale čísly, která nelze ošidit. Jiná věc je, jak situaci lidé subjektivně cítí; roli hraje to, že prakticky vždy mají pocit, že v minulosti vše bylo lepší. Za dva tři roky se možná i na letošek budou dívat s tím, jak se měli úžasně.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Jak s odstupem průběh krize v roce 2015 ovlivnil Evropu a Českou republiku?

K nám imigranti nepřišli, takže česká ekonomika tím postižena nebude. Bude ale zasažena něčím jiným – a to tím, že se na nás valí špatné zprávy zejména z Německa, protože je tam milion uprchlíků. To, co slyší z médií, může lidem trochu zhoršovat náladu, ale ekonomicky to pro nás nehraje žádnou roli. Jiné je to v Německu, kde imigrace představuje velkou zátěž na hranici ufinancovatelnosti. Ani to ale ještě pořád neznamená, že by se tento vliv měl přelévat do české ekonomiky. Je to hlavně zátěž pro německé veřejné finance, ale ne pro německý průmysl, a to je pro českou ekonomiku důležité. Pro německé veřejné finance je to velký problém a také to ovlivňuje psychiku lidí a růst napětí v německé společnosti. Zatím se to ale na makroekonomických číslech neprojevuje. I když německá ekonomika příští rok zpomalí, neznamená to, že je to kvůli imigrantům, ale spíše tím, že zpomaluje celkově světová ekonomika – a to nemá s uprchlíky moc společného.

Je něco na tvrzeních, že imigrace může být pro ekonomiku dlouhodobě pozitivní?

To sotva. Jsou tady teorie, že by imigranti mohli povzbudit trh práce, poptávku apod. Ale mám podezření, že jsou to teorie omílané jen k uklidnění veřejnosti, než aby byly skutečně podložené. Imigranti neznají jazyk, nemají potřebné vzdělání, v mnoha případech ani nevykazují ochotu se zapojit do trhu práce. Je to hlavně zátěž a představa, že povzbudí ekonomiku, je spíše falešná.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?

Pro evropské veřejné finance je vlna imigrace z dlouhodobého pohledu větší zátěží než celá řecká krize, Řecko je nicméně pro Evropu velký průšvih. Nemluví se o něm, protože se na přelomu června a července dala situace k ledu a našel se mechanismus, který na čas krizi utišil. Neznamená to ale, že je vyřešena, za dva tři roky budeme ve stejném stavu jako letos a bude se znovu řešit, jestli se Řecko nechá zbankrotovat, vyloučí z eurozóny apod. Situace se zákonitě vrátí, protože v řecké ekonomice se fundamentálně nic nezměnilo, pořád více utrácejí, než vydělávají, pořád mají příliš velký dluh na to, aby byl splatitelný, a přitom Německo a ostatní státy trvají na tom, že nebude řecký dluh odepsán. Řekové nejsou schopni se z dluhové pasti dostat, a proto se situace musí vrátit.

Jak to ovlivní stabilitu eurozóny? A jaká je vlastně situace jejích ostatních členů?

Dosud bylo politicky nekorektní mluvit o rozpadu eurozóny, postupně se ale zdá, že animozity v eurozóně a Unii narůstají, a objevuje se stále více rozporů i mezi zeměmi z takzvaného tvrdého jádra. Velké odstředivé tendence jsou ve Finsku; v Británii (bez ohledu na euro) to trvá už dlouho a jde dokonce o vystoupení z EU. A to by byla pro společenství veliká rána. Ve Francii se sice nemluví o rozpadu eurozóny, ale ve skutečnosti je Francie velkým hříšníkem, protože tam prudce narůstá veřejný dluh, a to také jednou bude velký problém. Je také otázka, jestli v Německu nezačnou vznikat obrácené tendence než dosud a místo snahy o udržení eurozóny Němci nezačnou říkat, že chtějí problémové země z eurozóny vytlačit. To bylo v Řecku na spadnutí už letos, Varufakis měl připravený plán, jak přejít na drachmu, což není těžké z hlediska technického mechanismu, ale horší je vysvětlit to politicky. Tím, jak se nyní situace vyostřuje a uprchlíci jsou v tom katalyzátorem, roste pnutí mezi státy, Evropa se rozkližuje – a za této situace je odchod Řecka z eurozóny pravděpodobnější než v minulosti.