V pátek a v sobotu nás čeká třetí přímá prezidentská volba. Dvakrát měl levicový volič koho volit. Před deseti lety vybíral mezi Milošem Zemanem a Jiřím Dienstbierem, kteří v prvním kole získali dohromady přes dva miliony hlasů. Před pěti lety získal Miloš Zeman sám v prvním kole téměř dva miliony hlasů. Po kom může levicový volič sáhnout letos, když navíc odborářský šéf Josef Středula na poslední chvíli z volby odstoupil?
Letošní volby nejsou primárně volbami mezi pravicí, středem a levicí, protože v podstatě všichni kandidáti se profilují výrazně středopravicově. Nejvýraznější je to u paní profesorky Nerudové, která je evidentně výrazná liberálka nebo spíš neoliberálka. Přes všechna doporučení, která mají někteří mí bývalí šéfové směrem k voličům, aby ji volili, se obávám, že to není kandidátka levice. To v žádném případě.
Jediné ženě mezi kandidáty na hlavu státu by tedy levicoví voliči hlas dát neměli. Komu tedy?
Moje odpověď zní: volte toho, kdo už v minulosti prokázal, že jeho smýšlení a jeho reálné kroky v reálném životě mají na levici kladný vliv a že dělá opatření ve prospěch široké škály zaměstnanců včetně živnostníků. Žádného z kandidátů jmenovat nebudu, protože už mezi nimi není můj favorit Tomáš Březina. Bohužel. Jak známo, nějaká komise na vnitru konstatovala, že má neuvěřitelných třicet procent chybných podpisů sesbíraných od občanů, což je statisticky nonsens, to prakticky není možné. Myslím, že Tomáš Březina byl z volby vyšachován.
Tak proč se neodvolal jako třeba Karel Diviš, jehož původně lidé z vnitra také svými chybnými výpočty nepustili do voleb, ale on se nedal a uspěl?
Když jsem se ho ptal, proč se neodvolává, řekl mi, že je to pod jeho důstojnost, čemuž věřím. Když si budu porovnávat jednotlivé kandidáty, tak se budu ptát na to, co udělali pro zaměstnance, co udělali pro živnostníky. Když odstoupil Josef Středula, tak mezi nimi už zbývá jediný člověk, který prokázal, že je ochoten jít do obrovského konfliktu s velkou většinou Parlamentu, a který prosadil velmi silné a velmi drahé, ale nezbytně nutné anticovidové balíčky. Ty zabránily tomu, aby dnes stály na úřadech práce tisíce nebo desetitisíce živnostníků, o zaměstnancích ani nemluvě. Někdo tomu říkal rozhazovačnost, marnotratnost a zbytečné krvácení veřejných financí. Ale to je, jako když se ptáte, kolik stojí transfúze člověka, který by bez té dávky z krevní konzervy zemřel. Cena té konzervy může být libovolná, ale lidský život je neocenitelný. Takže to je moje odpověď. Pokoušel jsem se toho člověka nejmenovat, ale myslím, že si většina lidí pamatuje, kdo byl v pozici, že o té covidové pomoci s cílem zmírnit důsledky covidu rozhodoval.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník