Jste lídrem kandidátky Vědci pro ČR ve volbách do Evropského parlamentu. Jeho stávající poslanci schválili minulý týden usnesení o základních právech lidí afrického původu v Evropě, které mimo jiné vyžaduje po členských státech „v souladu s existujícími zákony a praxí – zajištění bezpečných a legálních cest pro přistěhovalce, uprchlíky a žadatele o azyl, kteří chtějí vstoupit do EU“ nebo aby čelily „diskriminaci proti lidem afrického původu na trhu s bydlením, a konkrétně se zaměřily na nerovnosti v dostupnosti bydlení a na zajištění adekvátního bydlení“. Z českých europoslanců byl proti jen Jiří Payne ze Svobodných a duo ODS Jan Zahradil a Evžen Tošenovský se zdrželo. Jak byste se při takovém hlasování zachoval vy a co si o obsahu rezoluce myslíte?

Usnesení tohoto druhu, přestože jejich právní síla je nulová, jsou potenciálně velmi nebezpečná. Dodávají totiž kuráž úředníkům unijních institucí. Ti pak produkují návrhy, které už škodit mohou. Toto usnesení Evropského parlamentu je nepřijatelným projevem jakéhosi komplexu z kolonialismu a netolerantní ideologie neomarxismu. Vím, že jsem teď trochu nálepkoval, ale v tomto případě nelze jinak. Toto usnesení Evropského parlamentu vychází z absurdního předpokladu, že je morální povinností členských zemí EU se zcela otevřít jakýmkoli imigrantům, v jakémkoli množství. Analogií by byl požadavek, abychom otevřeli své domy a byty každému, kdo se rozhodne u nás bydlet. A to neřeším, zda součástí takového požadavku není také to, abychom takovým příchozím poskytovali i peníze na živobytí, byť jen zčásti.

My jsme vědci. Jsme zvyklí na mezinárodní prostředí, normálně v něm žijeme. Běžně jezdíme do zahraničí a běžně u nás vítáme zahraniční studenty, vědce a pracovníky. Jsou běžnou součástí našich pracovních týmů. To se týká všech možných zemí a kulturních okruhů. Takovou migraci, za studiem či prací, třeba i méně kvalifikovanou, považujeme za prospěšnou a žádoucí. Chceme, aby Česká republika byla v tomto smyslu otevřenou zemí. Ale nebudeme sami sobě lhát a tvrdit, že taková je i povaha současných imigračních vln. A především, o tento druh otevřenosti protagonistům onoho usnesení Evropského parlamentu zcela jistě nešlo. Je otázkou, o co těmto poslancům Evropského parlamentu jde? Je to patrně nesmyslné pojetí multikulturalismu vedoucí k nové, utopické společnosti, které se zatím nikde na světě nedaří, a to hlavně vzhledem k nízké úrovni vzájemné tolerance a respektu. Ne všichni, kdo pro toto nesmyslné usnesení hlasovali, to takto vnímají. Ale jsem přesvědčen, že mnozí ano a že nejde o žádnou naivitu. Chce-li někdo má slova shazovat tím, že je označí jako konspirační teoretizování, může. I kdyby ale poslanci, kteří toto usnesení prosadili, měli ústa sebeplnější slov o toleranci a odpovědnosti a nesmyslů o klimatické a jiné spravedlnosti, já jim to nejsem schopen uvěřit. A to je také má odpověď na to, jak bych hlasoval. Byl bych proti. Také proto, že to není cesta k řešení problémů v zemích, odkud tito migranti přicházejí.

Jak by se měla Evropa zachovat k uprchlíkům, kteří sem přišli v rámci té obří migrační vlny z let 2015 a 2016? Mají se vrátit domů, nebo by zde měli zůstat?

To je velmi ožehavá otázka, protože problémy tohoto druhu jsou demokratickými prostředky obtížně řešitelné. Toto jsou přesně problémy spojené s tím, že se z důvodů nesmyslné politické korektnosti problémy nenazývaly pravými jmény. A to, bohužel, pokračuje dodnes. Migrační vlny v létech 2015 a 2016 byly naprosto nezvládnuté. Nebyla oddělena pomoc lidem skutečně v nouzi, utíkajícím před hrůzami válečných konfliktů nebo náboženského útlaku, od ekonomických migrantů přicházejících v desítkách tisíc s vidinou výhodných sociálních dávek a jejich snadného, nejlépe bezpracného získání. Tou vidinou nebylo začlenění se do společnosti s respektem k jejím pravidlům. To vytváří potenciální sociální i bezpečnostní problémy do budoucna. Bezpečnostní rizika s tím spojená byla zcela podceněna. Tyto problémy přetrvávají dodnes a jejich důsledky se mohou ještě projevit. Dnes je evidentní, že začlenění těchto imigrantů do normálního života společnosti je velmi nízké, jejich přínos je velmi problematický. Je tedy otázkou jak tyto problémy nyní řešit. Prvním krokem by mělo být zastavení, případně naprostá minimalizace peněžitých sociálních dávek pro nelegální imigranty. Za druhé, bylo by dobré vytvořit motivační programy, které budou tyto imigranty silně motivovat k návratu do domovských zemí. Za třetí, nulová tolerance k jejich trestné činnosti a recidivisty z jejich řad okamžitě vracet do domovských zemí. Za čtvrté, zastavit financování politických neziskových organizací, které na imigraci parazitují a jednají proti zájmům členských zemí. Vše z toho ovšem teď, po počátečním neřešení situace, představuje velmi obtížně řešitelné problémy.