Češi jsou velmi skeptičtí k Evropské unii a nechtějí, aby se zde platilo eurem. Předseda vlády Bohuslav Sobotka ale trvá na tom, že musíme být v jádru EU a musíme přijmout euro. Co o tom soudíte?

Počkám si, až někdo vysvětlí, jak se Řekové přijetím eura dostali do jádra EU. Zatím v té věci tak trochu tápu. A také by mohl někdo objasnit, zda mají Slováci v EU větší slovo než Češi, když euro už tak dlouho používají. 

Německá kancléřka Merkelová je vyděšena tím, že Trump nemá chuť příliš podporovat své evropské spojence a mluví o tom, že Evropa se musí bránit například Rusku sama. Již se mluví o tichém vzniku „evropské armády pod německým velením“. Hovoří se o utužení eurozóny a harmonizaci daní. Máme se k něčemu takovému připojovat? Pak tu máme kvóty na imigranty…

Musíme si důsledně stát za tím, že nepřijmeme kvóty na migranty. To ostatní už přijde samo. Ukáže se, nakolik Evropa skutečně toleruje různosti. Když jsme do EU vstupovali, nikdo ani nenaznačil, že jednou z podmínek je bezpodmínečný souhlas s etnickou a náboženskou proměnou populace na území našeho vlastního státu. Když v této zásadní věci povolíme, nebude už důležité, kdo poté povede zbytky české armády či jak vysoká bude daňová sazba.

Prezident republiky Miloš Zeman v Lidicích v nedávno řekl, že teroristické útoky „jsou dílem naší zbabělosti, která je vydávána za multikulturní toleranci“, a připomněl appeasement Chamberlaina a Daladiera vůči Hitlerovi. Islámské radikály je podle něj třeba uvěznit či deportovat. Co si o tom myslíte?

Obávám se, že situace je složitější a, bohužel, ještě rizikovější, než si myslí Miloš Zeman. Zdaleka nejde jen o teroristy, které lze usvědčit, často, bohužel, až po krvavém atentátu.

A o co jde tedy ještě?

Kromě toho je zde navíc zastřenější snaha budovat paralelní společnost, která má své vlastní struktury a uznává jiné hodnoty, často v protikladu k těm našim. Teroristé jsou jen vrcholek tohoto neviditelného ledovce, jak se o tom přesvědčily země, kde jsou tyto menšiny mnohem početnější než u nás. Zmíněné paralelní struktury se snaží využívat zákonné procedury ke sledování svých zájmů a daří se jim získávat od státu peníze na svoji činnost. Neexistují přitom zákonné prostředky, jak proti těmto silám postupovat způsobem, o kterém mluví Miloš Zeman.

Co teď dělat s Ukrajinou? Zdá se, že USA ztratily již o ni hlavní zájem. Tento stát je v hluboké ekonomické, demografické, sociální, politické krizi... Nebude z něj další „failed state“ a nehrozí nám z Ukrajiny nějaké nebezpečí? Například proud imigrace...

V červenci 2014 na první plenární schůzi nově zvoleného Evropského parlamentu ukrajinský prezident Porošenko v přímém přenosu ubezpečoval, že jeho země se vbrzku stane modelovou zemí boje proti korupci. Hlasovalo se tehdy o dohodách o Ukrajině jako přidruženém členu EU. Z naší 190členné frakce jsem jako jediný hlasoval proti. I když si z nás tehdy Porošenko vystřelil, nikdo za tři roky Ukrajinu za nic nekáral. Až se tento chudnoucí, rozkradený a modelově zkorumpovaný stát zhroutí, jistě bude přijato usnesení o vině Putina a o nutnosti přitvrdit protiruské sankce. 

Od začátku migrační krize uběhly dva roky. Kdo z českých a evropských politiků obstál? A kdo ne? Jak obstál český národ? Jak obstála EU? Vyřešilo se něco? A co máme dělat my?

Podrobně jsem to popsal v knížce Evropské rozpory ve světle migrace. Žádný z rozporů, o kterých v ní pojednávám, se nezmírnil. Migrační krize je naopak všechny vyhrocuje. Jsem sociolog, takže mě zajímají strukturní příčiny problémů, nebudu známkovat české a evropské politiky. Podstatné je, že všichni jsou stejně bezradní jako přede dvěma léty a někteří kanalizují svoji bezradnost naléháním na přijetí kvót, které, bohužel, vůbec nic neřeší.