V minulých letech se v Evropě řešilo především klima, migrace či terorismus. V loňském roce se však tyto hrozby řešily jen okrajově, protože ve veřejném prostoru vše přebila koronavirová pandemie. Znamená to, že nešlo ve skutečnosti o tak podstatná témata, nebo je naopak covid-19 neprávem odsunul z centra pozornosti a sám důležitosti tří zmíněných problémů nedosahuje?

To se určitě nedá takto říct. Všechna čtyři témata mají svůj globální význam a dopady a souvislosti, jen řešení a přístupy k řešení se liší. Tím rozhodně nelze bagatelizovat kterýkoliv z nich.

Koronavirová krize ukázala, jak jsme jako společnost na všech úrovních zranitelní a jak jsou mechanismy spolupráce – ať už OSN jako globální nástroj nebo EU jako subkontinentální nástroj – těžkopádné a zatížené politickými hrátkami nevedoucími k efektivnímu řešení problémů.

Stejně tak terorismus – zcela jistě z bezpečnostního hlediska největší a nejvýznamnější problém současnosti. Složitý, obtížně řešitelný problém a do budoucna zcela jistě narůstající. Ne, my budeme nadále hrát trochu nablblé velmocenské hry, kdo je důležitější a kdo významnější nepřítel. Pozůstatky myšlení desetiletí 20. století, desetiletí studené války. Přitom řešení všech uvedených problémů by bylo mnohem snazší a účinnější, kdyby se velmoci byly schopny domluvit a jednat v zájmu obyvatel planety, a ne svých nesmyslných politických, náboženských, ideologických her a zájmů. Jenže to evidentně není jejich snahou a zájmem a dost se bojím, že ještě dlouho nebude. Tak se strašíme Ruskem, uvalujeme na ně různá, převážně málo účinná a obcházená embarga a rusofobové slintají blahem. Místo cílené snahy na domluvu a účinné řešení problémů.

Totéž migrace – je zcela jistě spojena s nebezpečím terorismu. Největší problém této planety, jak stále opakuji, je nárůst počtu jejich obyvatel. Nekontrolovatelný, jen obtížně regulovatelný, spojený s velkými ekonomickými problémy. Přesun velkého množství lidí z jednoho kontinentu na druhý nic neřeší. Navíc jsou to lidé převážně bez vzdělání a přicházející s vizí života na podporách. A pokud ty budou vysoké a téměř časově neomezené, nepovede to k efektivní integraci a bude jen vyvolávat sociální problémy a nárůst kriminality. A můžeme si to lakovat narůžovo, jak dlouho chceme.

Zatím jste nezmiňoval problémy klimatu, přitom k této oblasti máte jako odborník na technologii ochrany životního prostředí nejblíže. Neberete je jako zásadní hrozbu?

Problémy klimatu zcela jistě nejsou nejvýznamnějším problémem životního prostředí. Tím jsou naše přístupy k řešení prostředí jako celku a spojují v sobě problémy všech složek prostředí, jejich znečišťování, management, přístupy k řešení, a hlavně efektivita jejich řešení na jednotlivých kontinentech, v jednotlivých zemích. Nikdy jsem nepopíral žádný z problémů prostředí na planetě a jejich význam pro další vývoj prostředí, společnosti. Za posledních 50 let se v oblasti řešení problémů životního prostředí udělalo neuvěřitelně mnoho. Bohužel, čím pomalejší je postup řešení, tím současně narůstá počet obyvatel na planetě, tím se řešení řady problémů jen zpomaluje, odkládá a není účinné tak, jak bychom potřebovali, že by mělo být.

Takže jsem přesvědčen, že žádný z těchto čtyř jmenovaných problémů nezmizel, nezmizí, neztratí svůj význam – a potřebuje efektivní řešení. Jen se znovu ukazuje malá efektivita řešení, často jen formální přístupy blokované politickými, náboženskými a jinými důvody. Malá ochota, a hlavně schopnost se na něčem skutečně účinně domluvit.

To je, bohužel, realita nynějšího světa. A ještě dlouho bude.

Pro koronavirový rok je příznačné i to, že není moc slyšet o ekologických aktivistech. Nejen mezi nimi, ale i politiky a veřejností však vyvolalo velký rozruch opakované znečištění řeky Bečvy. Co tedy soudíte jako expert na chemii a technologii ochrany životního prostředí o této ekologické havárii a jejím dopadu na vše živé v dosahu?

Ano – Bečva je skok od globálních problémů prostředí, možných globálních změn k lokálnímu problému, který také jasně ukazuje, jak efektivní jsou naše přístupy k řešení.

Třicet let působím jako expert OSN a školím experty v desítkách zemí v tom, jak řešit některé z problémů především znečištění prostředí, jeho jednotlivých složek – jak řešit problémy znečištění ovzduší, vod, půd, jak řešit staré zátěže, co s odpady, jak tyto problémy monitorovat, jaká to přináší rizika pro prostředí a zdraví člověka a co s nimi. Vždy uvádím Českou republiku jako příklad řešení a přístupů.

Bečva mě ovšem vede k osobnímu zamyšlení, zda občas tak trochu nekecám, zda to u nás zdaleka není tak optimální, abychom se mohli dávat za příklad jiným.

Na rozdíl od aktivistů, politiků a veřejnosti mám v tuto chvíli tu výhodu, že mám k dispozici pro posouzení většinu, ne-li všechna data k danému problému. Oficiální řešení a vysvětlení je odloženo do konce března a, bohužel, vzhledem k řadě chyb při charakterizaci tohoto problému především v počáteční fázi, je dnes skutečně velmi obtížné určit jednoznačně původce. A teď to myslím zcela odborně objektivně, bez jakýchkoliv politických her kolem.

Zcela jistě tento případ ukazuje na řadu nedostatků v činnosti a postupech zodpovědných orgánů a institucí, které bude nezbytné urychleně změnit. A určitě se k němu ještě vrátíme.