Mění koronavirus podle vás dnešní svět? Nevratně?

Asi nejlepší knihu o vlivu nakažlivých nemocí a epidemií na dějiny lidstva nazvanou Plagues and Peoples vydal v sedmdesátých letech minulého století americký historik William McNeill. Mohla by být povinnou četbou pro veřejné činitele. Co vyplývá mimo jiné z McNeillova přehledu mapujícího několik tisíc let od dob starověké Mezopotámie?
Především neočekávejme, že svět bude po epidemii koronaviru „lepší“ a že lidé budou soudržnější, altruističtější, morálnější a solidárnější. Nebudou, naopak pravděpodobně v podmínkách hluboké ekonomické krize a nedostatku zdravotnického materiálu a zdrojů zesílí vzájemná rivalita. Právo silnějšího je konstantou světových dějin. Epidemie má očistný účinek především v tom smyslu, že na čas naučí populaci jednat pragmaticky, racionálně a úsporně a přinutí ji zbavit se přebytečného balastu, který se v posledních letech v Evropě projevoval šířením aktivistických a progresivistických ideologií s negativním dopadem na ekonomický a technologický rozvoj.

Koronavirus uspíšil a definitivně potvrdil několik základních globálních trendů posledních dvou desetiletí: Západ ztratil postavení hegemona, Čína potvrdila svoji pozici světové mocnosti, Spojené státy americké se stahují do relativní izolace a postrádají prostředky a vůli činit svět „bezpečným pro demokracii“ a Evropská unie se stala irelevantní entitou.

Změní se bezpochyby životní styl, a to nejenom v oblasti individuální a veřejné hygieny, zdravotnictví a větší kontroly pohybu a chování obyvatelstva. Globalizace neskončí, ale její aktéři budou ve větší míře využívat informační technologie pro vzájemnou komunikaci a méně cestovat. Éra globálního nomádství skončila. Lidé budou více spjati s určitým místem.
Co není zřejmé, je, kdo bude „vítězem“ koronavirové krize? Zda to budou nadnárodní korporace, které mají dostatečné finanční rezervy pro překonání ekonomických potíží, nebo široké lidové vrstvy drobných a středních podnikatelů a zaměstnanců. Nesmíme zapomenout, že v této chvíli jsou to především „obyčejní lidé“, zdravotníci, sociální pracovníci, záchranáři, policisté nebo požárníci, kteří stojí v první linii boje s nákazou. Odpovědná, realistická a konzervativní politika se za ně musí v obtížné době po ústupu epidemie postavit.