Vypadá to jako politická technikálie: Je důvod chtít prezidentu Zemanovi odebrat pravomoci hned, jak to bude možné, nebo s tím čekat, až to bude nezbytné? Nebo tak nečinit vůbec?

Prezident Miloš Zeman svolal zasedání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na 8. listopadu 2021, což znamená, že standardní politický proces po proběhnuvších řádných parlamentních volbách je v chodu a není nijak narušen. Pan prezident je nemocen a nevím nic o tom, že by v tomto stavu ohrožoval ústavní pořádek či bezpečnost České republiky. Proč by měl být za dané situace zbavován svých pravomocí?    

Dle mnohých názorů se do této otázky promítá dlouhodobá nechuť vůči prezidentovi. Kvůli Rusku, Číně, vztahu k EU, neziskovému sektoru, menšinám, ekologii a všemu, co je dnes „moderní“. Lze to tak vidět?

Nikdo snad není natolik naivní, aby neviděl, že osoba pana prezidenta vyvolává u řady představitelů politického, veřejného a mediálního života nenávistnou hysterii, která přechází až do genocidních emocí, s nimiž jsme se setkávali u nejrůznějších extremistických směrů dvacátého století. Je až překvapující, jak křehká a úzká hranice existuje mezi lyrickým se rozplýváním nositelů „pravdy a lásky“ nad vlastní ušlechtilostí a mentalitou fašizoidních bojůvek.

Na druhé straně je paradoxní, že právě Miloš Zeman se takto ocitl ve víru dramatické kulturní války. Svým založením je pan prezident technokraticky zaměřený městský a egocentrický intelektuál s nezpochybnitelným organizačním talentem a charizmatem, který se po krátkém koketování s liberální pravicí přiklonil k sociální demokracii, z níž učinil moderní vlivnou a státotvornou stranu. Jeho odchod do ústraní po porážce v prezidentských volbách znamenal ztrátu pro další český politický vývoj. V důsledku své relativní izolace Miloš Zeman podcenil po návratu do vrcholné politiky míru radikalizace progresivistických sil, k níž mezitím došlo. Nestačilo vyvěsit na Pražském hradě vlajku Evropské unie jako smírné gesto vůči „pražské kavárně“. Bylo po něm požadováno, aby přitakal ideologické agendě, s níž se jako jedinec se zdravým rozumem a patriot nemohl ztotožnit. Zažíváme právě tragické a nedůstojné vyústění střetu, k němuž poté neodvratitelně došlo.