Před pěti lety jste neúspěšně kandidoval do Senátu. Co jste si od politiky sliboval?

Do voleb jsem šel s tím, že jsem v Senátu chtěl posunout kupředu věci kolem onkologie a preventivních vyšetření v onkologii. A také mě velmi zajímalo, jak to v té politice chodí, vidět to prostředí zevnitř, když už jsem znal vnější pohled a očekávání, která má běžný člověk.

Upřesnil se aspoň váš pohled na politiku během kampaně, i když jste pak nebyl zvolen?

Ne, jen jednu věc jsem si upřesnil, totiž že být zvolen dá strašně moc práce a není to vůbec lehké. Ukázalo se ale, že bylo dobře, že jsem se senátorem nestal, protože jsem pak udělal další důležité věci v onkologii jako předseda České onkologické společnosti.

Jak vnímáte lékaře, kteří vstoupili do politiky? České politické strany je mají rády na kandidátkách…

Kredit lékaře funguje, politické strany si myslí, že medicína je nějaká přidaná hodnota a my lékaři jsme zase asi nafoukaní, a tak si myslíme, že nás díky lékařství lidé zvolí a že v politice něco dokážeme. Obojí není pravda.

Daří se podle vás lékařům v politice něco dělat pro medicínu?

Myslím, že ne, nelze zařídit, aby byl u nás současně kapitalismus a socialismus, a o to se tady dlouhodobě politici pokouší. Všichni by chtěli mít všechno, a pokud možno zadarmo. To je obecně v tomto státě špatné.

V čem je problém?

Všichni víme, že věda a výzkum v medicíně postupuje tak rychle, že není možné, aby všichni lidé měli tu nejlepší léčbu. Na druhou stranu zákony, které tady máme, chtějí, aby tomu tak bylo. To je pak rozpor, o němž všichni vědí, a nikdo s tím nechce nic dělat. Zdravotnictví je přitom velice citlivé politikum, připomínám zrušení poplatků při volbách do krajů. Kraje s tím neměly nic společného, a přesto s tím sociální demokracie vyhrála volby. Na tom je vidět, jak lidé na téma zdravotnictví slyší a jak při tom vůbec nevědí, o co jde. Myslím si, že není možné, aby vše bylo zadarmo a aby zároveň bylo vše v pořádku.