Paní profesorko, dovolte položit na začátek jednoduchou otázku. Co se s duší a myšlením našeho národa stalo za poslední tři roky, které změnily všechno? 

Lidé ztratili étos roku 1989, většina se zase bojí nebo je vypočítavá vzhledem ke svému zisku. Mladí příliš rychle zestárli a jsou většinou stejní jako předešlí. Je to smutné a tragické. Někdy je mi strašně líto těch, kteří položili své životy za trochu spravedlnosti. Lže se tak jako nikdy v mém životě. To nejhorší je, jak se lež přijímá. Nevěřila bych, že je to vůbec možné. Naši mladí už neslyší všechny zvony světa!!!

Lidé v naší zemi jsou znepokojeni válkou a propady životní úrovně. Jak jste řekla v Brně, „dialog je vždycky střetáváním, ve kterém se ze dvou stanovisek musíme setkat u věci, která je základem věcného myšlení“. Jaký podle vás zaujímá současná moc postoj k lidem, kteří chtějí vést dialog stran záležitostí kolem Ukrajiny tak, jak to současné vládě nevyhovuje?

Současná politická moc není jen arogantní a povýšená, je přímo krutá. Je jim úplně jedno, co si o nich myslíme. Střetání je zakázáno. Válka se jednoznačně připravuje a lidé se jí tak bojí, že se bojí i přiznat si tuto skutečnost. Nalhávají si, jako tomu bylo už před oběma světovými válkami. 

Abych to rozvinul, vláda sama sebe prohlašuje za strůjce „hodnotové politiky“. V tomto duchu trvá na neomezené zbrojní podpoře Ukrajiny a tvrdém postoji vůči Rusku bez ohledu na ekonomické dopady. Pragmatičtěji uvažující část společnosti si žádá co nejrychlejší řešení konfliktu a vidí jeho počátky v politice USA a EU. Co tento rozpor pro vás zrcadlí? 

Někdo v tomto světě, kdo byl vždy na vrcholu politické a ekonomické moci nad planetou, umírá; jinak si neumíme představit takovou míru svévole a naprosté amorality. „Divide et impera!“ To jsou rozpory mezi mladými a starými, muži a ženami, dětmi a jejich rodiči, učiteli a žáky, mezi manželi, mezi představou o sobě, která byla podsunuta marketingovou strategií a taktikou a tím, čím opravdu jsme. Svoboda jako podsunutá nutnost řídí nepřemýšlející jedince a vhání je do houfu, stran, skupin a bublin, kde skrývají svou nejistotu. To je dnešek! Nepřiznaný strach je katalyzátor těchto tendencí.