Už je to pět a půl roku od chvíle, co jste ve volbách porazila kandidáta ODS Tomáše Töpfera a nynějšího předsedu Strany zelených Petra Štěpánka a stala se senátorkou. Učinil za tu dobu podle vás Senát něco, čím by prokázal oprávněnost své existence a odrazil útoky těch, co volají po jeho zrušení?

Všimněte si, že cítí-li politici nebo občané ohrožení ústavního pořádku, ať už nějakou osobou, nebo návrhem ústavního zákona, začne se ihned mluvit a psát o Senátu. Význam Senátu vzrostl s přímou volbou prezidenta. Prezident nevzešel z rozhodnutí politických stran, ale má nově mandát od lidí. Došlo k jistému vychýlení v systému. Politické strany na něj v novém systému přímé volby naopak útočí – neříkám, zda oprávněně, nebo ne. Institucí, která podává žalobu na prezidenta, je opět Senát. Senát může projednávat ústavní žalobu na prezidenta a tuto žalobu podává k Ústavnímu soudu. Senát je tak pojistkou proti prezidentovi i pro prezidenta. Když Senát zamítne návrh změny ústavního zákona, jeho projednávání tím končí, změna se nekoná, protože v případě ústavního zákona je nutný souhlas Senátu.

Senát je paradoxně blíže občanům než Poslanecká sněmovna. Kdykoli občané shledají problém, obracejí se na něj s peticemi nebo s návrhy na veřejné slyšení – ne na Sněmovnu, ale na Senát. Bylo by to dlouhé, kdybych měla všechna veřejná slyšení a petice jmenovat. Jen v roce 2017 jsme jich měli 22, letos už jedenáct. A jsou to vážná témata od ohrožení přístupu 140 tisíc lidí k vodě přes životně nutnou stavbu dálnice D43, názory občanů na dvouleté děti ve školkách až po novelu zákona upravujícího držení zbraní. Stalo se možná již určitým klišé, že Senát je pojistkou, která má zajistit, aby přijaté zákony byly co nejvíce v souladu s tím, co společnost potřebuje. Mohla bych z poslední doby uvést příklady důležitých zákonů o rozpočtovém určení daní, registru smluv nebo kontrole veřejných financí, kdy Senát návrhy těchto zákonů korigoval a navrhl v nich konkrétní změny. Senát splnil svou roli také v době, kdy Poslanecká sněmovna byla nefunkční a bylo nezbytné schválit důležité zákony prostřednictvím zákonných opatření. Například v roce 2013 jsme schválili změny daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva nebo o změně daní z nabytí nemovitých věcí. Někdo může tyto kroky považovat za „maličkosti“, ale ve své podstatě jde o podporu funkčnosti celého legislativního procesu. Mně to přijde, jako by Senát byl právě pro svoje pravomoci a vliv trnem v oku těch, kterým kazí jejich plány, ať se to týká plánů na nové zákony, nebo plánů politických.