Poslední léta byla bohatá na události, které podle mnohých představují největší výzvu nejen pro ČR od listopadu 1989. Nejprve Ukrajina, válka v Sýrii a teď migrační krize. Co nám tato poslední léta řekla o naší demokracii, o tom, kam jsme se od listopadu 1989 dostali, o nás samých?

Máme svobodu cestovat, kam chceme, máme svobodu být nezaměstnanými, v knihkupectví je spousta jakýchkoliv knížek, v televizi je spousta seriálů o slonech, rybách a o nějaké ordinaci v nějaké zahradě, kdekdo v televizi vaří. Lidé si ale též dávají stále větší pozor na to, co řeknou před svým zaměstnavatelem a na úřadech, protože se bojí o své zaměstnání. Stejně opatrní byli někteří lidé na to, co říkali i před listopadem 1989. Když řekli něco jó nepřístojného, skončili například v kotelně coby topiči, dnes končí ve frontě na práci před úřadem práce. Dříve byla nasazována psí hlava politikům a režimům na západ od naší hranice, dnes to je opačně – směrem na východ. Migrační krize ukázala, že EU a NATO jsou neschopné organizace plné hloupých hlav zralých pro pověstného Chocholouška. Protože nejsou schopni zastavit záměrnou, dobře řízenou migrační invazi k oslabení, ne-li k likvidaci  Evropy, čeká nás jenom katastrofa, jejíž důsledky si ty hlavy „moudré“ nedokážou ani představit. Nebo to vidět nechtějí? Co je horší?!

Myslíte si, že sdělovací prostředky podporují demokratickou otevřenou diskusi, nebo jde o manipulaci a propagandu? A případně v čem?

To záleží na tom, kdo je majitelem sdělovacího prostředku, jaký má cíl. Diskuse je relativně otevřená, právě jsem na Aktuálně.cz četl pravdivý titulek: „Arabský svět je jen přestupní stanice, o azyl se žádá až v EU. Láká hlavně jedna země.“ A hned si vzpomenu na kvičení ombudsmanky Šabatové a dalších tajtrlíků, jak se chováme ošklivě k nelegálním migrantům. Při jednání Senátu ale Šabatovou i Dienstbiera zastínila svým vystoupením kolegyně Wágnerová. Takový výlev, snad až nenávisti k vlastním lidem jsme už dlouho neslyšeli. Manipulace a propaganda jsou součástí mediálních vln každodenně.

Vláda se snaží vypadat srdnatě, kritizují diletantství v EU v oblasti migrační vlny, ale na druhou stranu hledají, jak vlézt do zadku více než podivné Merkelové v Berlíně. Shrnu-li to, pak žel musím konstatovat, že většina sdělovacích prostředků nejen nepodporuje demokratickou a otevřenou diskusi, ale naopak poskytuje neobjektivní, nepravdivé a zavádějící informace, které takovou diskusi vylučují. Musím ale konstatovat a věřím, že se mnou bude většina souhlasit, že k takovým ParlamentníListy.cz nepatří!

V současnosti se hovoří o tom, že více než 85 procent legislativy přichází z Bruselu a český Parlament ji musí jen povinně implementovat. Lze tedy ještě hovořit o demokracii?

Náš vstup do EU je tragickou chybou. EU se změnila ve stupidní moloch ovládaný největšími státy a nadnárodními korporacemi. Chce se mi z toho zvracet. Někde jsem slyšel, že až teď Německo vyhrává druhou válku. Beze zbraní a padlých. Myslím, že poslední dění v Evropě ukazuje, že se s tím dá souhlasit. Naskýtá se otázka, zda nejde o vítězství Pyrrhovo!

Známe citát J. A. Komenského „vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český“, který se hodně citoval po listopadu. Je vláda věcí našich v rukou našich – českého lidu? Nebo je jinde? Kde?

Listopadových citátů ohlupujících lidi by se dala citovat celá řada. Na to by rozsah těchto stránek nestačil. Vzpomeňme projev „skvělého“ Havla, jak hřímal, že komunisti budou strašit nezaměstnaností a tak dále. Těžko naleznete projev kohokoli, ve kterém by bylo více lží! Vstupem do EU se rychle měníme jenom v malou bezvýznamnou provincii, která musí držet ústa, srazit podpatky a držet krok. Když ne, vždy si najdou byrokratičtí teroristé z EU záminku k zamračenému pohledu a zvednutému prstu ke gestu ty, ty, lumpe, neposlechneš-li, přijdou různě tvrdé sankce. To podle míry poslušnosti. Před takovou pohrůžkou se poťapáme, srazíme paty, s hlubokou je úklonou přijmeme a ještě se omluvíme. Myslíte, že to je vláda věcí navrácených do rukou lidu českého? Řekl bych, kde jsme. Maminka by mi za ten výrok dala pěkných pár pohlavků. Nemohu ho tedy použít.

Co dělat pro návrat vlády věcí našich do rukou našich?

Těžko v této situaci vymyslet. Vystoupit z EU a ze schengenské smlouvy? Jsme příliš malým státem, aby nás ostatní nezničili rychleji, než to činí! Spojení takové, jakým je například V4, a jednotný postup s ostatními by snad mohly vést k záchraně národní suverenity malých států, alespoň částečné. Obávám se ale, že to, co poslední dobou do Evropy přichází, přináší úplně jiné starosti.                  

Zaznívají alarmující hlasy, že se blíží téměř konec světa. Václav Cílek varuje až před miliardou běženců, prezident Zeman považuje migrační vlnu za organizovanou. Jak se vám to poslouchá? Jsme skutečně v takovém nebezpečí?

Bohužel Cílek i Zeman mají pravdu, stejně tak varuje i politolog Zdeněk Zbořil a česko-německý politolog Robejšek. Někdy mám pocit, že na toto jsem upozorňoval a toto tvrdil i daleko před nimi. Přátelé mi tehdy dokonce i vyjadřovali obavy o život a zdraví. Byl jsem jedním z mála, kdo tak otevřeně varoval. Jsem rád, že dnes je nás podstatně více. Ona situace je podstatně horší, než se ukazuje. Lhaní sdělovacích prostředků, dětské štíty používané na ovlivňování názorů lidí, ale i neskutečně narůstající množství příchozích imigrantů. Připomeňme si humanitární pomoc uprchlíkům v Řecku, ve které se náhodou našlo pět tisíc amerických pušek a půl milionu nábojů atd. Myslíte, že se o svou bezpečnost neobáváme oprávněně?

Zásadní figurou je nyní již zmíněný prezident Miloš Zeman. Tomáš Klvaňa nedávno uvedl, že loni proti němu byly nasazeny červené karty a Zeman se od té doby ještě viditelně zhoršil. Letos by se prý tudíž mělo přitvrdit. Zasloužil by si to Zeman? Jak hodnotit jeho výkony od loňského listopadu?

Na rozdíl od Klvani, který neochvějně a nepochybně píše a říká stále jenom nesmysly, Zeman je racionálně provokativní. Upozorňuje na problémy a nebezpečí. Kéž by bylo lidí Zemanova formátu více. A lidé jako Klvaňa by měli být vyhoštěni ke svým chlebodárcům. Prezident Zeman že se zhoršil? Nikoli. Je jeden z mála těch, kteří dokážou věci pojmenovat pravým jménem. Chápu, že pan Klňava lká nad tím, že se americké ambasádě nepodařil její záměr s červenými kartami, že si čím dál více lidí postojů našeho prezidenta váží. A chce-li přitvrdit? To my dokážeme přitvrdit také!