Kterou z událostí na české politické či společenské scéně považujete letos za nejvýznamnější? A která světová událost právě končícího roku 2016 nejvíce ovlivní v příštím roce náš život, podle vašeho názoru?

Pro českou politickou scénu jsou to krajské a senátní volby. Není prostor to příliš komentovat, ale je důležité, že pokračoval odliv voličů sociální demokracie a nárůst preferencí pro ANO. A to i přes mediální tlak. A to prosím bez mé osobní preference těchto stran! Totéž se týká zvolení Trumpa prezidentem USA. Nejvýraznějším jevem v obou případech je vzpoura voličů proti mínění médií. Nebudu zakrývat, že tento jev mne velmi potěšil.

Globalizace a v jejím rámci transfery výrobních procesů především do Asie často berou lidem dobře placená pracovní místa a ta nová nemá kdo vytvořit. A zatímco ti majetnější mají stále víc, část veřejnosti chudne, o čemž se samozřejmě raději nemluví. Do jaké míry lidé přestávají věřit finančnímu systému kapitalismu? A není právě toto důvodem vzestupu populistických stran či různých podobných lídrů ve většině vyspělých zemí?

Spolu se sociologem (a nyní i europoslancem) Janem Kellerem konstatuji, že to bohatství, které údajně kapitalismus produkuje na rozdíl od jiných systémů, nějak nechce překapávat mezi většinu populace. Jestli to lidé takto systémově chápou, o tom bych trochu pochyboval. V běžném životě lidé vidí konkrétní místa a vlastníky a jejich chování, viz OKD a Bakala, příliš to zřejmě nezobecňují. A díky médiím tu máme ten jev zvaný TINA – že údajně na vyšší úrovni debaty neexistuje k současnému systému žádná alternativa. Aby se to přelilo do vlivné politické akce, k tomu bude asi potřeba ještě drsnějších ekonomických dopadů. Ale podle většiny prognóz je to jen otázka poměrně krátkého času.

Je pro vás letošní triumf Donalda Trumpa a jeho usídlení v Bílém domě velkým překvapením, anebo se to dalo v rámci současného vývoje světové politiky celkem očekávat? Je to tedy pokračováním brexitu a úspěchů i dalších populistických politiků v Evropě? Jedná se o masivní nástup nového politického směru, kterému frustrovaní voliči dali přednost před tím tradičním, protože chtějí zásadní společenskou změnu?  

Očekávat se to určitě nedalo. Nemáme tak úzký vztah k americké realitě, abychom dovedli odhadnout náladu společnosti, a tak se řídíme přece jen obrazem v médiích. A to, jak je dnes známo, byl obraz zcela falešný. Včetně toho, co nám předkládala naše média, což je ovšem už karambol: máme tam zpravodaje proto, aby nám zprostředkovali obraz reality, a ne aby jen opisovali z tamních médií – to se dá dnes na webu i z Kavčích hor bez těch finančních nákladů na zpravodaje. Asi se budu jen opakovat, že to je jasně trend. Není to asi v tomto okamžiku touha po zásadní společenské změně – viz předcházející odstavec – ale ne zcela artikulovaný výkřik nesouhlasu s chováním současných vládnoucích kruhů v zemích Západu.

U nás v České republice se stále debatuje o údajném otáčení na Východ – má tahle debata vůbec nějaký smysl, když jsme jednoznačnou součástí Severoatlantické aliance a Evropské unie? Anebo se domníváte, že je u nás v poslední době opravdu „cítit“ velký vliv ruské propagandy, a proto je namístě o těchto záležitostech hovořit?

Ta diskuse je účelově namířena jako obvykle proti panu prezidentovi. Kdyby navrhnul obrátku na užší vztah k Západu, určitě by to jisté kruhy z toho důvodu blokovaly a kritizovaly. Je přece jasné, že máme čtyři světové strany a geograficky jsme tak na půl cesty – což mělo vždy své historické důsledky a vedení státu se s tím muselo a musí vyrovnat. A ekonomický důvod je přece po krizi z roku 2008, recesi v ekonomice EU s odhadem dalšího propadu v příštím období. Pak je přece povinností hledat další perspektivní možnosti. Jsme přece vývozní ekonomika. A diskuse o proruské propagandě už je fakt legrační – jakýkoliv jiný než mainstreamový názor je takto označen, čímž dostává prostá pravda téměř v jakýchkoliv médiích na frak.